Žárlivost není jen TVŮJ problém
Žárlivost je častým problémem vztahů. Překvapivě málo se ale mluví o tom, že se jí dá předcházet jednou velmi důležitou věcí, bez které se žádný vztah dlouhodobě neobejde...
Žárlivost je častým problémem vztahů. Překvapivě málo se ale mluví o tom, že se jí dá předcházet jednou velmi důležitou věcí, bez které se žádný vztah dlouhodobě neobejde...
V mém ideálním světě bych se narodila do společnosti a do rodiny, kde jsou ženy zvyklé hluboce a intimně sdílet, předávat si moudrost, učit se od sebe a v semknutí vědět, že ženskost je posvátná a tajemná, divoká a nespoutaná, laskavá a milující. Přirozeně by tvořily navzájem se prolínající ženské kruhy, ženy by žily ve spojení samy se sebou, se svojí cykličností, s Matkou Zemí, s během roku i života. Scházely by se a žily by ženskou pospolitost, sdílení a sesterství, které je o tolik víc, než jen popovídání si s kamarádkami u kafe. Jenže do ideálního světa jsem se nenarodila. Můj záměr je vytvořit společně s vámi léčivý prostor, ve kterém ženy mohou být naplno...
Nedávno jsem si četla svůj článek o vědomém tvoření nového roku, který jsem psala na začátku ledna. Je hodně praktický, zaměřený na to, aby se vize ujasnily, získaly jasné obrysy a mohly se tak zhmotnit. Určitě ho doporučuju, pokud si chcete vytvořit visionboard neboli nástěnku snů a vizí. Stejně jako při provázení klientů v individuálních setkáních, i tady kladu velký důraz na vyjasnění představy, následné uvědomění priorit a opravdové zhodnocení toho, jak moc žiju v souladu se svými prioritami. Před rokem jsem si tvořila svou vizi pro rok 2018 právě tak a zpětně musím říct, že je úžasný, kolik věcí se mi vyplnilo – prakticky všechny. Letos ale cítím, že tvoření...
Sdílím tu s vámi video o jedné skvělé možnosti, jak pracovat se strachy, nezpracovanou bolestí, se žárlivostí, závistí a vůbec se všemi těmihle negativními pocity, KDYŽ MÁTE POCIT, ŽE UŽ NIC NEZABÍRÁ… A protože já se ve své práci s klienty zaměřuju na hmatatelné a reálné změny, video zahrnuje i PRAKTICKOU UKÁZKU, krok za krokem, na mém vlastním příkladu:
Můj koučink sahá často do spirituality. Do duchovna. Napojení se na “něco většího”, co nás přesahuje. Klidně můžu řešit s klienty praktické věci, jako je time-management, vytváření plánů, vizí a jejich přetavování do reality a spirituality se nedotknout ani náznakem. (Ono je to stejně JEDNO, není víc nebo míň spirituální, oduševnělý. Vše je v jednotě.) Jindy se ve mě ale otevírá zvláštní kanál, kterým mi chodí vedení a laskavé provázení životem, pro mě, pro vás, pro nás... 🙏 Už delší dobu cítím volání sdílet tu jeden “balík informací”, který mi přišel do vědomí. Týká se SROVNÁVÁNÍ SE S DRUHÝMI, což je myslím něco, co se do určité míry dotýká každého z nás. Tak tady...
Nikdy bych nevěřila, kolik práce budu mít jako maminka na mateřský. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, docela jsem se těšila, jak si příjemně odpočinu, kolik budu mít času. (Po téhle poslední větě jsem musela na pár minut přestat psát, abych se dostatečně sama sobě vysmála.) Povinností v jejich kvantitě nijak závratně neubylo, vlastně spíš naopak. Vzpomněla jsem si na obrázek, co jsem nedávno viděla na FB: Uznávám, že si spoustu toho ale dělám sama. Nemusela jsem si při mateřské založit tenhle projekt, pracovat s lidmi, psát články… Asi bych ani nemusela denně vařit teplé večeře, péct domácí chleba a být kontaktním rodičem. Já ale chci a abych...
Touha je hybatelem vesmíru – něco chci a tak k tomu nasměruju energii – ať už jen mentálně a nebo to doopravdy jdu fyzicky udělat. A proto se to může stát. Tohle není nějaká ezoterická poučka, tak to doopravdy funguje. Úplně základní případ může být: Mám žízeň -> objeví se touha po vodě -> zvednu se a jdu se napít. Aktivitě předchází touha, přání. Stejně to funguje i u větších věcí. Jenže tam se to občas zasekne už v prvopočátku, to když začneme mít pocit, že to, co chceme, vlastně nikdy nemůžeme mít. Protože to je až příliš odvážné přání, to dělají jiní, ti lepší, my ne… Třeba...
Nikdy jsem nechtěla být fiflena. A kdo by taky chtěl. Už to samotné slovo v sobě má pejorativní nádech. Když jsem dospívala, fiflena v mé hlavě byla ta, která se maluje, ráda nakupuje oblečení, stará se o sebe. A ještě ji to baví a nestydí se to přiznat! Všimla jsem si tenkrát, že slečnám, které takhle žijí jsou často automaticky vlastnosti jako hloupost, bezduchost, jednoduchost. Zatímco ty, které líčení, oblékání a péči o sebe moc nedají, mají punc chytré “holky do nepohody”, se kterou je prostě švanda. Jako by péče o sebe a svou ženskost byla něco, za co se musíme jako ženy stydět, s čím je třeba se skrývat. Celý článek na webu Magicky ženská k přečtení...
Tuhle otázku jsem si kladla vážně hodně dlouho. Vždycky jsem měla takové tušení, že tady na světě nejsme jen tak pro nic za nic, nikdo z nás. Ani když jsem byla malá a ještě jsem nevěděla nic o spiritualitě, nevěřila jsem, že jsme jen chodící hory masa, kostí a krve, důmyslný systém cév a nervů, který jednou prostě přestane fungovat a šmitec, jak se tak říká. Tma a konec. Byla to taková vnitřní víra, nepopsatelná… Jak zpívá Tomáš Klus: “Já nevěřím, že Bůh není, cítím se sám být jeho součástí.” Když ale člověk věří, že tady na Zemi není pro nic za nic, že smyslem života není jen užívat si, nutně...
Musím říct, že mě hodně zajímá téma moci a svobody v životě člověka. Ne ve smyslu vlády nad ostatními, ale spíš nakolik ji mám jako běžný, obyčejný člověk ve svých rukou, jak moc si my lidé doopravdy tvoříme svůj svět. Do jaké míry jsme ovlivněni okolnostmi, kde můžeme přispět k lepší budoucnosti. Poslední dobou mě na zajímavá uvědomění přivádí minimalismus a jedno z nich s vámi chci dnes sdílet. Začnu trošku zeširoka: Když jsem pracovala jako HR manažer, měla jsem v práci jednoho úžasného nadřízeného. Byl nesmírně inteligentní, pracovitý, zodpovědný a měl krásné, velké srdce. Jeho životní přesvědčení ale bylo, že svět je vlastně zlé místo a všichni si tu chtějí...