Co je moje poslání?

Tuhle otázku jsem si kladla vážně hodně dlouho. Vždycky jsem měla takové tušení, že tady na světě nejsme jen tak pro nic za nic, nikdo z nás. Ani když jsem byla malá a ještě jsem nevěděla nic o spiritualitě, nevěřila jsem, že jsme jen chodící hory masa, kostí a krve, důmyslný systém cév a nervů, který jednou prostě přestane fungovat a šmitec, jak se tak říká. Tma a konec.

Byla to taková vnitřní víra, nepopsatelná… Jak zpívá Tomáš Klus:

“Já nevěřím, že Bůh není,

cítím se sám být jeho součástí.”

Když ale člověk věří, že tady na Zemi není pro nic za nic, že smyslem života není jen užívat si, nutně se začne sám sebe ptát proč tu tedy je. Co tu má udělat. Co je vlastně tím jeho životním posláním…

Vnímám, že na té nejspirituálnější úrovni je našim životním posláním naplno a autenticky prožívat svůj život se vším, co k němu patří.

Zní to pateticky i jednoduše… Existuje citát, který říká: “Jsi vesmír, který prožívá sám sebe”. Nikdo jiný nežije stejný život jako vy, nikdo jiný nevnímá západ slunce, chuť jablka nebo dotek kůry od stromu stejně, jako vy. Mnozí spirituální učitelé mluví o tom, že díky každé individuální zkušenosti člověka dochází k expanzi vesmíru a že důvodem celé naší existence je právě prožívání a získávání zkušeností.

A co na běžné lidské úrovni?

Hodně dlouhou dobu jsem měla slovo “poslání” spojené se zaměstnáním, s tím, co člověk dělá pro svou obživu. Hledala jsem, co by mě naplňovalo tak moc, až by se to dalo za poslání prohlásit. Kromě klasičtějších povolání typu asistentky nebo HR manažera jsem následovala své srdce a zkusila si i ty méně běžné – pracovala jsem v neziskovce, dokonce pár měsíců i z Asie a taky jsem se chvíli živila jako kovářka. Kovařina mě totiž vždycky ohromně fascinovala a cítila jsem s tímto řemeslem neskutečně silné spojení. Však se taky nakonec stal mým mužem právě kovář 🙂

Přišla ke mě ale informace, že poslání nemusí mít nutně vůůůbec nic společného s tím, co člověk dělá pro obživu.

Může, ale nemusí. Mám pocit, že dnešní svět je tolik orientovaný na výkon, že se snažíme i něco tak spirituálního jako je poslání našeho života nacpat do kolonky “zaměstnání”. Pro mnoho lidí to tak skutečně může být a zejména pak pro muže, jejichž podstata je tvořit “venku” a realizovat se. Ale prožívat své poslání skrz zaměstnání není nutnost a podmínka naplněného života.

Od chvíle, co mám dceru to vnímám čím dál tím víc. Cítím, že jedno z mých životních poslání je právě mateřství, být máma, manželka, hospodyně. Nejen fyzicky, ale být tím přístavem, kotvou, útočištěm. Tvořit teplo domova, místo, kam se všichni rádi vrací načerpat síly. Být srdcem rodiny, tvůrkyní takového středobodu, ze kterého se naše děti vydávají objevovat svět a kde si můj muž dobíjí baterky pro to, aby mohl právě ve vnějším světě tvořit a žít svoje poslání, protože zrovna pro něho to jeho zaměstnání je.

Vím, že mnoho žen žije své poslání skrz rodinu a tvoří přesně to, o čem tady mluvím, ale občas je přepadá pocit, že to nestačí. V současné společnosti totiž není těmto ženským kvalitám věnována taková pozornost, prostor a často jim není dopřávána dostatečná úcta a ocenění. Ačkoliv by si to opravdu zasloužily. 

Proto bych se chtěla na tomhle místě zastavit a všem ženám, které ve své rodině vytváří tuhle úžasnou pečující energii bych chtěla vzdát hold. Jste skvělé! Být naplno ženou, matkou, manželkou, to je tak velká role, zodpovědnost a práce, že by to na životní poslání úplně stačilo.

Ráda bych ale řekla, že ne každá žena musí vytvářet teplo rodinného krbu, aby cítila, že naplňuje své životní poslání. Stejně jako ne každý muž musí prožívat svoje zaměstnání jako své poslání.

Existuje nepřeberné množství variant, životních příběhů a cest.

Super je, že si můžete vybrat přesně tu svoji a žít ji podle svých představ (a nebo podle představ vaší duše 😉 ).  

Obecně si myslím, že člověk své poslání pozná podle pocitu. Ať už tu má být matkou, kovářem, prodavačem housek, přítelkyní, pěstitelkou růží na své zahrádce, úžasnou babičkou, manažerem, cestovatelem, dobrovolníkem, ženou v domácnosti nebo čímkoliv jiným, vede k tomu poznání jen jedna cesta – a to přes cítění. Poslání prostě nevymyslíte hlavou, musíte ho cítit.

Pokud máte v této oblasti ještě rezervy a nejste si dostatečně jisti spojením sami se sebou, můžete si stáhnout zdarma můj ebook Do nitra, ve kterém najdete tři techniky, jak být v kontaktu se svým nitrem.

STÁHNĚTE SI HO ZDARMA ZDE

Na tohle téma se můžeme podívat také v individuálních koučovacích setkáních, kdy můžeme řešit nejen spirituálně znějící poslání, ale i právě třeba naplňující zaměstnání, což bývá hlavním důvodem, proč si lidé otázku ohledně svého poslání v dnešní době kladou.

Každopádně každému z vás ze srdce přeju, abyste objevili své poslání, abyste svůj život prožili s vědomím toho, že vaše existence má smysl, že jste tu správně a že bez vás by byl svět neúplný.

Protože přesně tak to je.

♥ H.