Jsem vlastně taková neefektivní sekačka. 😀 Procházím se po kobercích našeho trávníku a sklízím pro sebe to, čím ostatní krmí zvířata a nebo jen sekačky.
Je nutné říct, že náš trávník není udržovaným anglickým trávníkem a právě proto v něm mají prostor růst divoké, jedlé byliny. Na části našeho pozemku sekáme dokonce jen kosou, ale trávník, o kterém mluvím nyní, je místo, kde si hrajeme s dětmi a který nepravidelně a občas sekáme sekačkou.
Tudíž trávník, který s trochou štěstí můžete mít doma už právě teď, nebo si ho jde celkem jednoduše přetransformovat, aniž by utrpěl způsob, jakým trávník využíváte. Jinými slovy stále si na něm můžete hrát doma fotbal s dětmi nebo si dělat pikniky.
Náš divoký trávník miluju, protože za těch pár let, co tohle praktikujeme, u nás roste mnohem víc druhů rostlin a je nádhera to pozorovat.
Letos jsem tam mezi nimi chodila a říkala si… Proč já končím s konzumací divokých bylin jen jarní kopřivou a občasným šťovíkem? Copak by se nedalo pravidelně jist i něco dalšího?
Tak jsem to zkusila. Dalo, moji milí! Já to praktikuju a pořád žiju 😀 Navíc jsem se dočetla, že to je skutečně zdraví prospěšné. Určitě víc, než chemicky ošetřené zelené listy z obchodu. Které si taky někdy kupuju, ne že ne, protože salát já ráda a letos nám nevyrostly. Protože jsme si je ani nestihli zasadit. 😀
Teď to mám ale tak, že se občas bosa procházím po budoucím obsahu svého talíře.
Že jsou pampeliškové listy jedlé asi víte. Ve všech receptech se ale píše, že se mají sbírat tak nějak jen do květu. Možná proto, že jsou pak příliš hořké a tuhé? To ale neplatí o „trávníkových“ pampeliškách. Vzhledem k občasné aktivitě sekačky (a mému sklízení) vyrůstají nové a nové lístky po celý rok.
Pampeliškové listy podporují trávení, je bohatá na živiny a pomáhá játrům.
Jitrocel mě překvapil. Nikdy jsem ho nejedla, vždycky jsem věděla, že je dobrý na hojení ran, ale nenapadlo mě vzít ho do kuchyně. Objevil se u nás ale v hojném počtu a po zkontrolování jeho „jedlosti“ jsem ho také zařadila do letního jídelníčku. Čistí krev, plíce a játra.
Jetelu máme na našem trávníku vyloženě koberce. Místo hledání čtyřlístků jsem si na googlu našla, že je normálně jedlý a samozřejmě opět zdraví prospěšný a od té doby si ho do svého jídelníčku zařazuji také.
Prospěje tím, že obsahuje například vitamin A, B2, B3, C a E, dál hořčík, vápník, chrom nebo draslík. Mnoho kultur po celém světě jetel používá jako přírodní lék a zeleninu.
Nejjednodušší je nasypat si bylinky na chleba, případně si jimi posypat hotové jídlo. Nejmíň nápadné potom je přidat je nasekané do různých jídel. Hodně se mi osvědčily například v zapékaném jahelném nákypu.
Hitem poslední doby je přidávat si je do mé oblíbené snídaně – taiwanskeho dang pinu, který mi přirost k srdci během pár měsíců, co jsem studovala na Taiwanu. Je to v podstatě něco jako omeleta s vajíčkem a sýrem, se sójovkou a pálivou omáčkou. Mňam. Místo jarní cibulky si do těstíčka míchám právě divoké byliny ze zahrádky a chutná to parádně.
S množstvím divokých bylinek to nijak nepřeháním. Sklízím si je vždy čerstvé, jen si vyběhnu ven a utrhnu si pár lístků ke snídani – třeba deset různých. Při vaření pro 4 lidi do jídla přidávám třeba dvě polévkové lžíce nasekaných bylinek, v případě nákypů klidně množství ještě zdvojnásobím.
Byliny jako pampeliška, jetel nebo jitrocel nemají samy o sobě nikterak extra výraznou nebo vyloženě lahodnou chuť, pro kterou by je člověk sbíral. Mým záměrem tu není gastronomický zážitek, ale dodat jídlu vitaminy, minerály a také jistou kvalitu divokosti a přirozenosti, kterou v sobě nesou. Vnímám, že je rozdíl, když rostlina vyrostla tam, kde se jí chce, než když jsem ji někde vysadila. O konvenčním způsobu pěstování jídla nemluvě.
Toho je! U nás na zahradě mezi volně rostoucími rostlinami najdu kromě pampelišky, jetelu a jitrocele třeba kontryhel, řebříček nebo popenec a nově jsem zahlédla i černohlávek. Jíst se dají i sedmikrásky, okvětní plátky všech růží, lichořeřišnice a nebo oblíbené zahradní květiny denivky… Při procházkách přírodou nacházím bršlici kozí nohu, čekanku a její nádherné modré květy nebo třeba lebedu.
Nemusíme se však hned stát odborníky na veškerou divokou zeleninu a byliny, které u nás najdeme. Bohatě stačí, když si začneme všímat, jestli na té naší zahrádce nebo paloučku u lesa neroste jedna nebo dvě tyhle kytičky.
Pokud rostou – výborně! Dalším krokem je skutečně je utrhnout a začít jíst.
Jak tvrdím i při individuálních koučovacích sezeních, lepší je udělat jeden malý krůček, který skutečně zavedu ve svém životě, než si číst o spoustě možných, hypotetických kroků a přemýšlet o nich.
Takže stačí jednu, dvě bylinky utrhnout, přidat do téměř jakéhokoliv jídla a nebo si je sezobnout jen tak. Říká se, že kolem našeho obydlí roste to, co potřebujeme. Že si nás ty rostliny vlastně najdou. Byla by škoda tuhle šanci propást 🙂
♥ H.