Žárlivost není jen TVŮJ problém

Překvapivě často mi na sezení chodí ženy, které se potýkají se žárlivostí. Vlastně, možná to není tak překvapivé, já jsem na tenhle „problém“ v minulosti taky dost trpěla. A je to peklo. Vím, o čem mluvím, ta osobní zkušenost je k nezaplacení. 🙂

Nedávno jsem se začetla do diskuze na téma žárlivost. Jedna žena popisovala, jak má krásný vztah, ale trápí ji její velká žárlivost, se kterou si neví rady. Zasahuje jim do vztahu, partner je z toho otrávený, ona samozřejmě taky, ale neví, co s tím. Zkoušela už různé terapie, racionálně i ví, že by ji asi nepodvedl, ale ta žárlivost tam prostě pořád je.

Rady a nápady směrované od ostatních žen zněly ve stylu: „musíš se mít ráda, zapracuj na sobě, je to o tvé ženské energii, o tom, jak moc si věříš, jestli věříš mužům, jak moc se máš ráda, ukazuje ti to XY“.

Jako jo. Tento úhel pohledu je pravdivý, ne že ne. Každá situace, která se nám v životě děje, vypovídá hodně o nás samotných a je třeba k tomu tak přistupovat. Nehledat příčinu v okolí, ale zaměřit se na to co já konkrétně můžu udělat pro to, aby se to změnilo.

ALE. Prosím vás.

Vztah přeci není boj, vztah je spolupráce. 

Znamená to, že když ty máš problém = já mám problém.

MY máme problém, který jdeme řešit SPOLEČNĚ.

Protože když jsou lidi spolu, tak předpokládám, že proto, že se mají přeci rádi a chtějí spolu být. A když mám někoho rád a chci s ním být, tak mě zajímá, jak se cítí, co potřebuje a zohledňuju to ve svým fungování. Neřídím se jen a pouze podle toho, samozřejmě, ale zohledňuju to.

Když to tak člověk ve vztahu nemá, je otázka, proč v tom vztahu vůbec je a jaké místo v jeho životě ten vztah má. Ale ve chvíli, kdy mě nezajímá, že druhý má problém… je to ještě vůbec vztah, nebo jen nějaká vnější nálepka či status na facebooku?

Zpět k té žárlivosti.

Pokud zrovna prožíváš žárlivost, se kterou si nevíš rady, tak to nutně neznamená jen to, že se ještě nemáš dostatečně ráda, že si ještě úplně nevěříš nebo že nejsi ve své ženské energii.

Je ještě jedna rovina, kterou je třeba vzít v úvahu:

Já ti to povím na svém příkladu. Bývala jsem hodně (iracionálně) žárlivá. Od začátku mých vztahů, co si pamatuju. Třeba od šestnácti tak do pětadvaceti. Fakt jsem to nedávala, stačilo, když se můj partner třeba na party bavil s jinou holkou, které se líbil a já byla hotová. Alkohol té situaci samozřejmě vůbec, ale vůbec nepomohl. Měla jsem hlavu automaticky nastavenou na hledání možností, co se kde může podělat a kde může ten můj chlap potkat nějakou jinou, se kterou bude mít lepší propojení. Úlet!

A víš, co je ještě větší úlet? Zmizelo to. Úplně. 

Ve svém současném vztahu to vůbec neprožívám, ačkoliv můj manžel potkává ve své práci spoustu krásných žen, nežárlím.

(Je totiž kovář a podkovář a holky od koní, ty bejvají krásný, vysportovaný a ještě s ním mají společné téma. Já o koních vím jen to, že mají 4 nohy a liší se například barvou. 😆 )

Mám v něj totiž absolutní důvěru. Máme mezi sebou velmi hlubokou intimitu. Jsme nejlepší přátelé i milenci, je mi nejblíž ze všech lidí na světě. Jsme pro sebe na prvním místě, my a naše rodina. A cokoliv řeším, ať je to z jeho pohledu jakákoliv blbost, nikdy mě v tom nenechá. Ani já jeho.

Když už by se stalo, že bych pocítila osten potenciální žárlivosti, tak by mi místo „Ježíš co zas řešíš“ řekl něco jako „Ale pojď sem ty prdlouši“, objal mě a dal mi pusu. A naopak. Protože máme onu pověstnou silnou intimitu…

Co je to ta „intimita“?

Intimita je důvěra, otevření se, přijetí, sdílení, spolubytí.

Je silná i křehká zároveň. Když je přítomna, tvoří to nejsilnější pouto mezi dvěma lidmi a když se o ní nepečuje, velmi rychle se dokáže vytrácet. Je to páteř, kostra celého vztahu, drží ho pohromadě. Bez ní žádný zdravý a naplňující partnerský vztah dlouhodobě nepřežije. 

Intimita se nebuduje meditacemi a terapiemi na téma „jsem žena“. Je to kontinuální a společná práce obou dvou lidí ve vztahu.

Často ve svém okolí vidím, jak právě intimita vztahům chybí. Lidé se v nich jeden druhému vzdálili a už vůbec nejsou parťáci a milenci.

Spousta mužů, když na displeji svého telefonu vidí, že jim volá jejich partnerka, pronesou něco jako „už zase“, občas zaslechnu i slovo „stíhačka“ a telefon zase třeba zastrčí do kapsy. O svých partnerkách dokáží mluvit i dost ošklivě a pohrdavě… a to já fakt nechápu.

Kde je tam důvěra, kde je tam intimita, kde je tam parťácký přístup?

Kde je úcta k druhému, ale také k sobě?

Úcta k sobě samotnému se projevuje totiž mimo jiné v tom, jak žijeme svůj život. Jestli jsme ve své pravdě. Ve vztahu s člověkem, kterého jsme si vědomě a svobodně vybrali. Jestli si za svou volbou stojíme.

Když si muž vybere ženu, se kterou chce žít, podle mě je věcí jeho osobní cti, aby se k ní po dobu trvání jejich vztahu choval jako ke královně.

A se stejnou úctou, péčí a láskou aby se žena chovala ke svému muži, kterého si svobodně vybrala, samozřejmě.

Kdo je neuctivý ke svému partnerovi, je neuctivý sám k sobě a ke své vlastní volbě. Vzdává se své vlastní síly žít život podle sebe, svobodně.

Se ženami, které u mě v individuálních koučovacích sezeních řeší téma žárlivosti, se tak často dostáváme až na dřeň jejich vztahu, k jeho podstatě.

Zkoumáme, zda má vztah dost silnou intimitu, otevřenou komunikaci a vybudovanou důvěru. A na tom pak společně a průběžně pracujeme, protože tady bývá často zakopaný pes té žárlivosti. Nebo teda aspoň podstatná část toho psa🙂

Téma žárlivosti je komplexní a tenhle článek poukazuje jen na jeho část. Kdybych psala o žárlivosti jako celku, musela bych asi napsat knihu😄 Vůbec jsem zde zatím nezmínila třeba téma hranic, které je taky velmi často zaměňováno za žárlivost. Ale o tom třeba příště.

Partneři by se přeci měli podporovat a pomáhat si v překonávání životních zkoušek. A v mém světě neexistuje, že bych já svého partnera nechala na holičkách, nebo on mě.

Doufám, že to tak máte i v tom vašem. Pokud ne, pravděpodobně ve vašem vztahu nebude hlavním problémem ona žárlivost…

♥ H.

PS: Víte, že máme uzavřenou skupinu na facebooku ŽIJU JEDNODUŠE, ve které sdílím mnoho inspirace ohledně minimalismu, spirituality, rituálů a tradic a návratu k jednoduchosti?

SKUPINU NAJDETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:

Poděkování: úvodní fotka článku je výřezem fotky, kterou nám fotil a upravoval skvělý fotograf Lukáš Komárek.