Hana Kverková

Jaká jsem, tak rodím

Dnes je Den matek a pro mě bude vždy tím nejspeciálnějším svátkem celého roku. Minulý rok jsem ho totiž oslavila porodem svého prvního dítěte. A lepší oslavu tohoto svátku si snad už ani nedovedu představit. Poslední dobou hodně vzpomínám na to, jaký byl celý můj porod a co bych o něm vlastně chtěla říci, v čem by mohlo být jeho poselství i pro další nastávající rodiče. Myslím, že se mi to konečně ukázalo a tak to s vámi na výročí tohoto mateřského svátku sdílím.  Mezi ženami koluje takové sousloví: “jaká jsem, tak rodím”. Já spojuji alternativní a klasický, řekněme vědecký přístup. Ve své práci s lidmi i ve svém životě. Proto ani způsob,...

Žítková

Bílé Karpaty, žítkovské bohyně, neprostupné lesy, strmé stráně, úzké pěšiny a zpěv ptáků. Před lety jsem se dostala ke knize Kateřiny Tučkové s příznačným názvem “Žítkovské bohyně” a hned jsem věděla, že tam prostě musím. Navíc poslední léta velmi tíhnu k horám, kopcům, zapomenutým krajím, Moravě, Slovensku a hlubokým lesům. Odjakživa potom ke skanzenům, historii, čarodějkám, lidovému léčitelství, bylinám, tradicím, folkloru a venkovu. Bylo rozhodnuto, Žítková se stala důležitou zastávkou na naší road trip dovolené. Pro ty z vás, kdo o tomto tajuplném kraji ještě neslyšel – vesnička Žítková se nachází na pomezí Moravy a Slovenska, asi 20 km od Trenčína, v Bílých Karpatech, dlouho bohem zapomenutá. Čas a život tam plynul tak...

VIDEO – Ruce na zem!

Energetická voda

Říká se, že všechno na světě (a i mimo svět) je jen vibrace, energie, proud vědomí a to včetně hmoty. Tvrdí to spirituální nauky a něco podobného myslím říká i nejmodernější kvantová fyzika. Mnoho lidí tomu ale nevěří a říkají, že existuje pouze to, co je viditelné okem a nebo to, co dokážeme změřit podle pravidel současné vědy a výzkumu. Tenhle článek si neklade za cíl dokazovat či vyvracet, jestli je práce s energií, vibracemi a záměrem možná a reálná, od toho tu je mnoho jiných. Já tu s vámi chci posdílet další z jednoduchých tipů, jak pracuji se svým energetickým systémem v každodenních aktivitách. Nestojí mě to žádný čas navíc, náklady jsou opravdu minimální...

Co je moje poslání?

Tuhle otázku jsem si kladla vážně hodně dlouho. Vždycky jsem měla takové tušení, že tady na světě nejsme jen tak pro nic za nic, nikdo z nás. Ani když jsem byla malá a ještě jsem nevěděla nic o spiritualitě, nevěřila jsem, že jsme jen chodící hory masa, kostí a krve, důmyslný systém cév a nervů, který jednou prostě přestane fungovat a šmitec, jak se tak říká. Tma a konec. Byla to taková vnitřní víra, nepopsatelná… Jak zpívá Tomáš Klus: “Já nevěřím, že Bůh není, cítím se sám být jeho součástí.” Když ale člověk věří, že tady na Zemi není pro nic za nic, že smyslem života není jen užívat si, nutně...

Hejbou prachy světem?

Musím říct, že mě hodně zajímá téma moci a svobody v životě člověka. Ne ve smyslu vlády nad ostatními, ale spíš nakolik ji mám jako běžný, obyčejný člověk ve svých rukou, jak moc si my lidé doopravdy tvoříme svůj svět. Do jaké míry jsme ovlivněni okolnostmi, kde můžeme přispět k lepší budoucnosti. Poslední dobou mě na zajímavá uvědomění přivádí minimalismus a jedno z nich s vámi chci dnes sdílet. Začnu trošku zeširoka: Když jsem pracovala jako HR manažer, měla jsem v práci jednoho úžasného nadřízeného. Byl nesmírně inteligentní, pracovitý, zodpovědný a měl krásné, velké srdce. Jeho životní přesvědčení ale bylo, že svět je vlastně zlé místo a všichni si tu chtějí...

もったいない Mottainai.

Když jsem ve svých čerstvých čtyřiadvaceti žila půl roku na Taiwanu, učila jsem se japonštinu od jednoho úžasného, milého Japonce jménem Yoshi. Hodiny s ním nebyly jen o slovíčkách a gramatice, ale povídal mi o kultuře své rodné země, o samurajích, čajových obřadech a o japonské mentalitě. Strávili jsme tak mnoho pondělních odpolední a jednou jsme narazili na slovíčko “mottainai”, které mi naprosto učarovalo. Mottainai je japonský výraz, který by se dal volně přeložit jako “úcta k předmětům, jejich rozumné používání a neplýtvání”. Yoshi mi vyprávěl, jak hluboko do duše Japonců sahá tento koncept, jak mu ho jeho babička vysvětlovala na misce rýže. Aby měl úctu ke každému zrníčku, protože každé z nich musel...

Jak najít „toho pravého“?

Tohle je otázka, kterou jsem sama sobě kladla hodně dlouho. Od té doby, co jsem začala v pubertě chodit na rande jsem doufala, že každý z těch chlapců bude „tím pravým“. I když mi bylo třeba jen šestnáct. Moje rané vztahy ale nebyly úplně šťastné, často jsme si nakonec nerozuměli nebo to všechno tak nějak vyšumělo. Dlouho se mi nedařilo k sobě najít člověka, se kterým bychom si doopravdy sedli. Už čtyři roky je to ale jinak a jsem nesmírně šťastná, že žiju v nádherném partnerství s mužem, který je v mých očích naprosto dokonalý. Na tom, že jsme spolu, má taky obří podíl jedno cvičení, které s vámi chci dnes...

Follow the flow

Flow je anglické slovo, které v překladu znamená “proud” či “plynutí”, ale i v české psychologii už zdomácnělo jako klasický termín tzv. pozitivní psychologie. Člověk, který celý život zasvětil studiu tohoto fenoménu je psycholog s krkolomým jménem – Mihaly Csikszentmihalyi. Tento pán v roce 1990 definoval pojem flow jako “stav, ve kterém jsou lidé natolik pohlceni samotnou činností, že nevnímají nic jiného”. To je hezké, ale co já s tím, říkáte si? Jak to souvisí se směřováním člověka k cíli, potažmo k tomu ultimátnímu cíli – ke štěstí? On totiž pan Csikszentmihalyi také mimo jiné celý život studoval podstatu lidského štěstí a ve svých výzkumech zjistil, že tento...

5 tipů jak si zjednodušit mateřství

Mateřství je náročné. Jako že fakt jo. Všechny ty řeči o tom, jak se nevyspíte, nenajíte v klidu, že celý váš život bude na pár let dítě, tak to je z velké části pravda. Stejně tak ale platí i další klasická klišé, jako že to je to nejkrásnější, co vás může potkat. Že když večer před spaním pozorujete toho vašeho spícího broučka, nemůžete si vzpomenout, čím a proč jste vlastně žili předtím, než se vám narodil. Jenže matky nejsou stroje a přesto jsou často v nepřetržitém zápřahu. Já už jsem se například téměř osm měsíců nevyspala déle jak dvě, tři hodiny v kuse a je mi jasné, že ještě několik...