Léto je v plném proudu a všichni vyráží na zaslouženou dovolenou. Patříte k těm, kdo ještě nemají zvolenou destinaci a přemýšlíte, kde by to mohlo být nejlepší? Mám pro vás jeden tip na nezapomenutelné prázdninové dobrodružství – Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. A proč o tom píšu, když Cesty k cíli jsou zaměřené na osobní rozvoj? Protože, takováto poutní cesta, pokud je uchopená správně, může být tím největším katalyzátorem změn ve vašem životě.

O poutních cestách jste už určitě slyšeli, nejznámější je v poslední době asi Pacific Crest Trail díky filmu Divočina s Reese Witherspoon, natočeném dle stejnojmenné knihy. Tato cesta protíná celé západní pobřeží Ameriky od Mexika až po Kanadu a její náročnost je nesmírná – musíte pěšky ujít přes 4000 km divočinou a absolvování celé cesty trvá přes půl roku, kdy si musíte veškeré vybavení včetně jídla nést na zádech.

Pouť do Santiaga je oproti tomu odpočinkovou dovolenou, i když pokud nejste zkušení trekkeři, ve srovnání s klasickým trávením volného času na který jste zvyklí vás budou asi trošku víc bolet nohy. Dobrá zpráva ale je, že pokud nejste militantní a nepružní, můžete si cestu uzpůsobit přesně podle vašich představ, přání a potřeb.

Cesta do Santiaga má totiž mnoho různých tras, několik začátků a dokonce dva konce. V ideálním případě se říká, že byste na cestu měli vyrazit ze svého rodného města, ale většina poutníků začíná cestu ve francouzském městečku St. Jean Pied de Port a pokračuje přes 700 km celým severem Španělska až do městečka Santiago de Compostela, kde jsou uložené ostatky Sv. Jakuba. Původně je cesta křesťanskou poutní cestou, na kterou se lidé vydávají již přes 1000 let s vidinou očištění od hříchů, které je čeká jako odměna za strádání na cestě. Nemusíte být nutně věřící, aby pro vás cesta měla výjimečné účinky. Ona tak funguje v podstatě každá opravdová cestovatelská výprava.

Svatojakubská pouť jako cesta k sobě

Pokud se rozhodnete vydat se na pouť s cílem dosažení co největšího uvědomění a katalyzování změn ve vašem životě, vyražte ideálně sami – a ideálně na celou cestu, která trvá cca měsíc. Není to nic hrozného, Španělsko je bezpečnou zemí a infrastruktura kolem Svatojakubské cesty je hodně dobrá – každý den můžete spát v noclehárnách pro poutníky či v jiných ubytovacích zařízeních, kterých je kolem cesty opravdu mnoho, stravovat se můžete v podstatě i po jednoduchých restauracích a podle svého pocitu můžete či nemusíte navázat vztahy s ostatními poutníky.

Dle mé zkušenosti je potkávání lidí na podobných cestách jedním z největších přínosů cestování obecně. Chce to ale zachovat si alespoň nějaký čas pro sebe, kontakt člověka pouze sama se sebou je totiž to, co cesta přináší a co hluboce léčí, i přes svou zdánlivou jednoduchost.

Svatojakubská pouť jako dovolená

Svatojakubskou cestu můžete absolvovat bez snahy o přesah do roviny osobního růstu – a to klidně i na koni či na kole. Můžete si s sebou vzít partnera, partu kamarádů či rodinu a udělat si velmi příjemnou aktivní dovolenou. Cesta se vine překrásnou a proměnlivou krajinou, která se zvedá z oblastí vypadajících jako vyprahlé pouště do vyšších hor s drsným podnebím, aby zanedlouho zase klesla do nádherných hlubokých zelených keltských lesů, plných dubů, ostružin a zurčících potůčků.

Svatojakubská pouť na míru

Nejdůležitější je umět si vybrat, co vyhovuje přímo vám. Nezapomeňte, že můžete kombinovat různé varianty a nemusíte se nechat svazovat představami o tom, jak byste měli svou pouť jít.

Jsou lidé, kteří pouť absolvují na několikrát, protože si nemohou dovolit měsíční dovolenou – to je velmi časté. Pokud vám není příjemné vyrazit úplně sami, ale chtěli byste co nejvíce duchovního přesahu, domluvte se s kamarádem, že se budete setkávat každý večer a společně si najdete nocleh a během dne půjdete sami. Jestli se bojíte, že nebudete zvládat nosit si veškeré vybavení na zádech, v místě existují domluvy mezi jednotlivými poutnickými ubytovnami či hostely, kdy vám mohou část vaší bagáže za úplatu převézt – a vy s můžete jít jen s lehkým batůžkem. Spočítejte si, kolik času máte a rozhodněte se, jakou část chcete projít – a zda chcete dorazit do Santiaga už tuto pouť či příště.

Řešení je vždycky a je nesmysl svázat svou mysl hned na začátku představou, že abyste byli pravým poutníkem, musíte vyrazit na měsíc, spát jen v lesích a s nikým nemluvit. Můžete, ale nemusíte.

Praktické rady

Nejdůležitější jsou dvě praktické rady: dobré, prošlápnuté boty a lehký batoh. Cesta se vždy vine v blízkosti civilizace, nestane se vám tedy, že byste několik dní nenarazili na obchod či na noclehárnu. V podstatě každý den budete mít možnost kontaktu s civilizací a nemusíte si nosit hromady sušeného jídla a vařit si v kotlíku, stejně jako stan může být zbytečný.

Když budete chtít opravdu vyrazit na cestu, existuje mnoho knih a příruček o Svatojakubské cestě, kde se dozvíte kudy jít a co si vzít s sebou. Co do praktických informací se mi nejvíce osvědčila kniha Svatojakubská cesta od Corduly Rabe, která cestu přehledně člení do jednotlivých úseků a má opravdu cenné rady.

Kdo se vydává na cestu s duchovním přesahem a snese nějakou tu zátěž navíc, doporučuju vzít si s sebou knihu Paula Coelha “Poutník – Mágův deník”, kde Coelho popisuje absolvování této poutní cesty v době, kdy ještě nebyla tak známá jako teď. V knize jsou i praktická cvičení, která prováděl a můžete je určitě vzít jako inspiraci.

Poslední praktická rada, kterou vám dám a která zní opravdu velmi neduchovně je: kupte si indulonu či jiný opravdu mastný krém. Budete ho potřebovat – vaše nohy se pokryjí puchýři tak jako tak a jediné, co zabraňuje jejich vzniku je, když máte nohy v ponožkách mastné, tudíž se nepotí a puchýře tak nemohou vznikat – vážně, mám to vyzkoušené. Mě tahle cesta trošku nohy “zrasila” a kdybych nedostala tuhle radu od jednoho spolupoutníka, nevím, jak bych do Santiaga došla.

A nakonec ještě s jedním přáním pro vás, které jsem také našla napsané na Svatojakubské cestě.

♥

Hana Kortanová