Mám takovou teorii. Myslím, že každý člověk na světe hluboko uvnitř ví, co by v životě chtěl. A vůbec to není tak, že všichni chceme být herci, modelkami a nedělat nic kromě potápění se v penězích či na Bali. To, že třeba nevíte, že víte, co byste chtěli, to je věc druhá. Zní to komplikovaně? Ale ne. Jen mnozí z nás nebyli vychovávaní ve víře, že by mohli dělat to, po čem jejich srdce touží – a tak to jednoduše potlačili, přestali cítit a na tu touhu zapomněli.

Prvním krokem k tomu, abyste žili život dle svých představ je vědět, jaké doopravdy jsou vaše představy a co od života chcete!

Já jsem zářný příklad člověka, co se kdysi odpojil od vnímání svých emocí. Kdy nebo jak se to stalo není až tak důležité, ale výsledkem bylo, že jsem přestala cítit. Dlouhou dobu jsem necítila, co bych chtěla a tak jsem to logicky nemohla mít, ani kdybych to měla na dosah ruky. Paradoxně, ani kdybych to v tu chvíli žila, protože bych to už ani pořádně nevěděla.

Proplouvat životem s tím, že nevíte, kam směřujete, je náročné a extrémně bolestivé – což díky automatickým mechanismům přirozené snahy o vyhýbání se bolesti jen přispívá k ještě většímu umrtvení již přidušených emocí – a jsme v začarovaném kruhu. Člověk je v tu chvíli o pravdu taková loď bez navigačního systému, na širém moři, se kterou si pohrávají mořské proudy a další vlivy prostředí. Nic extra příjemného.

Takže co s tím?

Odpověď je zdánlivě jednoduchá – musíme začít znovu cítit, kdo jsme, kam směřujeme, jak říkají poetové: “z čeho naše srdce tančí”. Tento krok však vyžaduje odhodlání a odvahu. Nevydáváte se na cestu zasypanou okvětními plátky růží, ale prosekáváte si cestu pomyslnou džunglí zpět k sobě.

Před časem jsem už psala o nejdůležitější otázce na celém širém světě. Je tak důležitá, že jí opět připomenu. Jedná se totiž o jedno z nejúčinnějších vodítek a nejrychlejších cest k tomu, abychom zjistili, co vlastně chceme.

Otázka zní “jak se cítím?”. Její kouzlo spočívá právě v jednoduchosti – nepotřebujete k tomu nic jiného než krapet času a o něco víc odhodlání.

Návod k použití:

1. Najděte si minutu času.

2. Párkrát se nadechněte a vydechněte.

3. Zeptejte se sami sebe “jak se cítím”.

4. Pozorujte, jaké pocity či fyzické vjemy se vám objeví.

5. Pojmenujte si je.

6. Opakujte tak často, jak vám bude příjemné.

7. Pro větší účinnost si odpověď zapište.

V ideálním případě praktikujte otázku „jak se cítím“ několikrát denně alespoň týden, než vyzkoušíte první krok k životu vašich snů. Jako ve všem, i zde se řiďte svými pocity.

Ten spočívá v tom, že se zklidníte, pohodlně se usadíte, několikrát se pomalu nadechnete a vydechnete a sami sebe se zeptáte: „Co bych v životě doopravdy chtěl?“

Pro tentokrát si nebudete odpovídat pomocí mysli ani nad odpovědí přemýšlet, ale počkáte, až se vám objeví pocity, představy a obrazy. Třeba uvidíte sami sebe, jak sedíte na zápraží vaší chalupy, kolem vás běhají vnoučata a vy jim vyřezáváte lodičky ze dřeva. Nebo se vám objeví obraz veleúspěšného podnikatele se třemi auty a dvěma domy. Možná je všude kolem vás stále nová krajina a na zádech máte jen batoh – jste světoběžníkem.

Kde jste vy? Co vidíte kolem sebe? Jak se v tom cítíte?

Je také možné, že se vám objeví jen útržky, nemusí to hned být celé filmy z vnitřních obrazů – a tyto útržky nejsou o nic méně cenné, než pokud by se vám před očima odehrál celý váš ideální život. Odpovědi, které k vám přišly na otázku „Co bys v životě doopravdy chtěl“ si zapište. Nepodceňujte tento krok a popište si svůj ideální svět do posledního detailu, který vidíte. Nebojte se neskromnosti a popište opravdu svůj ideál a ne jen to, co si myslíte, že je možné. Cílem tohoto cvičení je spojit se se svým srdcem a jeho touhami, ne přemýšlet hned o jejich realizaci a překážkách na takové cestě – všechno popořádku. Kdo chce, může popustit uzdu své kreativitě a svůj ideální svět a život si také namalovat či si vyrobit koláž. Podobné techniky jsou velice účinné pro zpřesňování vaší vize – a to je prostě základ – vědět, co chci.