O prokrastinaci a o tom, že lidem obecně nechce dělat to, co by měli, bylo popsáno snad tolik stránek, že by bylo načase přestat u nich prokrastinovat, zvednout se a jít něco dělat. Zatím nejlepší kniha o tomto tématu co se mi dostala do ruky byl Konec prokrastinace od Petra Ludwiga, ale tu předpokládám většina z vás zná. Kdo ne, tomu ji opravdu doporučuju, jako nástroj je výborná. Jenže já jsem občas lenoch líná a tak jsem na sebe zkusila vyzrát ještě jednou minitechnikou.​

Mám hodně ráda jednoduché věci, které nezaberou moc času a přípravy a proto jsem si to zjednodušila na úplné minimum.

Každý den věnuji 15 minut cílenému provádění věcí, do kterých se mi extrémně nechce.

Světe div se – funguje mi to. Proč přesně tomu je, to vám nepovím. Myslím, že to má něco do činění s tím, že nejhorší je donutit se začít.

Jsou prostě činnosti, které k smrti nenávidím. Například vynášení tříděného odpadu, mytí podlah nebo – a v tom jsem vážně tragická – otevírání oficiálních dopisů. To bych pak radši mezizubním kartáčkem čistila spáry mezi dlaždičkami či počítala zrnka rýže v sáčku. Jenže pak pohledem zavadím o to, co je třeba udělat, opět si to připomenu a zase mám ten naléhavý, nepříjemný “měla bych, ale fakt nechci” pocit.

Když jsem si vyhradila každý den 15 minut k tomu, abych dělala to, co nesnáším, kupodivu se mi hrozně ulevilo.

Zaprvé zmizel pocit provinilosti, když jsem něco stále odkládala, protože jsem věděla, že se k tomu během dne dostanu v rámci své patnáctiminutovky.

Zadruhé mi činnost samotná začala přinášet radost – měla jasné ohraničení začátku i konce a nehrozilo, že se to celé protáhne na nekonečnou a příšernou nudu, jak to v mé mysli vždycky končilo.

A zatřetí jsem se začala v té patnáctiminutovce pěkně smekat, abych toho stihla co nejvíc – čímž všechno bylo rychleji a na konci jsem ze sebe měla opravdu dobrý pocit. Plus žádné resty.

Pokud se rozhodnete tuhle moji mini techniku vyzkoušet, přizpůsobte si ji k obrazu svému. Časový úsek si zvolte podle svých potřeb, jen to udělejte tak, aby pro vás nebyla ta představa děsivá či odpudivá. Nezkoušejte tedy hned půlhodinku, zkuste třeba pět minut!

Pět minut denně se zdá jako málo, ale spousta činností, které odkládáme, nezabere ani polovinu tohoto času. Možná se taky dostanete do takové ráže a tempa, že si samovolně tenhle antiprokrastinační čas protáhnete, ani si toho nevšimnete. Nakonec se vám pročistí hlava, protože si už sedmkrát denně nevzpomenete, že musíte zaplatit tuhle složenku a že byste měli odnést do sklepa tamty zavařeniny. Bude to hotové. Ten pocit je prostě k nezaplacení.

A víte, co se vám dost možná stane? Začne vás to bavit. A to už je pak úplná paráda.

♥

Hana Kortanová

Chcete získat tři jednoduché techniky k dosažení hlubokého kontaktu se svým nitrem?

KE STAŽENÍ ZDARMA ZDE