9 + 1 tipů, jak se podporuji v náročných obdobích

Každý je během života zažijeme – období, kdy je toho na nás prostě moc a okolní svět si od nás žádá velkou investici energie. Může to být období změn, někdy celospolečenských, jako právě nyní. Stejně náročné pro tělo a duši může být i dlouhodobý zápřah menšího kalibru, jako je třeba mateřství.

Spoustu z tipů, které tu v článku sdílím, jsem začala do svého života zařazovat už dříve tento rok, ještě před koronavirovou krizí. Chtěla jsem podpořit svoje tělo, které za poslední čtyři roky zvládlo dvě těhotenství, dva porody a už téměř tři roky nonstop kojení.

A to není jen tak! 

Zároveň je ale pravdou, že poslední dny ještě více řeším, jak můžu podpořit své zdraví a obecně své bytí, protože tato situace je opravdu výjimečná a působí na všechny složky bytosti každého z nás.

Na začátek bych tu chtěla vypíchnout jednu věc, takovou nadstavbu, která se prolíná všemi zde uvedenými body a je absolutně nejdůležitější.

Řídím se tím, co mi říká konkrétně moje tělo a duše.

To je něco, co mi přijde naprosto zásadní. Je třeba umět komunikovat se sebou, se svým tělem i se svou duší, umět se ptát na to, co potřebuje tělo, co potřebuje duše, umět naslouchat a v neposlední řadě se podle toho taky potom chovat.

Důvodem, proč to zmiňuji je, že neexistuje žádné doporučení, které by bylo plošně prospěšné všem. A nenajdete ho ani v tomto článku.

Proto je tolik výživových směrů a doporučení, které si navzájem protiřečí. Všechna jsou platná, všechna jsou pravdivá… ale ne pro všechny lidi bez rozdílu. Doba, kdy bylo nejlepší jedno výživové (či jiné) doporučení pro všechny je pryč, pokud kdy vůbec byla.

Je třeba být v kontaktu se sebou, se svým tělem, duší, s celou svou bytostí. Vnímat, co potřebujete a co vám udělá dobře. Pro jednoho to může být sklenice zeleného ječmenu po ránu (já) a pro druhého kus opečeného masa ke snídani (můj muž).

Platí to na všechny tipy v tomto článku – vždy nejvíc záleží na vašem pocitu.

Jestli si ale říkáte, že zatím netušíte, jak cítit, co je pro vás konkrétně nejlepší, mám pro vás jedno prožitkové řešení. Je jím moje skutečně jen pětiminutová meditace „Já jsem tady a teď“, díky které se dostanete víc do těla a obrátíte pozornost k sobě.

Můžete si ji zdarma stáhnout zde a pokud ji budete praktikovat pravidelně, významně vám může pomoci se zvýšením citlivosti k sobě sama, abyste vždy věděli, co je konkrétně pro vás to nejlepší.

Tak a teď vám posdílím, co dělám já a jak se zazdrojovávám v náročných obdobích.

Upřímně, dost jsem chtěla vypustit první tři body – dobře jíst, dobře spát a chodit ven. Chtěla jsem je shrnout jen takhle stručně, vždyť to přeci všichni víme, že ano, netřeba připomínat.

Jenže mě to nedá. Protože je to skutečně tak? Děláme tyto základní věci pro sebe v náročných obdobích?

Nebo se právě tím víc odbýváme, protože třeba máme žaludek stresem na vodě a moc nemůžeme jíst, nebo naopak nám strachy nedovolí pořádně spát, případně vůbec neřešíme, že bychom měli taky jít někam ven na vzduch a slunce.

Jídlo, spánek a obecně odpočinek a aktivní pobyt venku je naprostným základem pro dobré zazdrojování se a tak cítím, že jim tu ten prostor dát musím. I když zní obyčejně.

Takže…

Jím skutečné jídlo

Víc než kdy jindy se zaměřuji na to, abych dobře jedla. Nesleduju žádná výživová doporučení a jím v podstatě všechno. Jediné, na čem si dávám záležet je kvalita potravin.

Co můžu, nakupuju v bio kvalitě, od místních zemědělců a nebo si to sami pěstujeme a chováme, včetně drůbeže. Považuji za důležité ale říct, že nejsme dokonalí a i my si nakupujeme určité potraviny v klasických supermarketech. Je to v pořádku.

Dostatečně dlouho spím

Spánek jsem už v šestinedělí po lednovém porodu letošního roku nastavila jako svou prioritu. Optimální by samozřejmě bylo spát, dokud se člověk sám od sebe neprobudí. Myslím, že tělo není hloupé a prostě ví, kolik spánku v ten daný den potřebuje. Pro mnohé z nás je to utopie, i když…

Kdy jindy máme větší prostor a čas spát, než teď? Co? 🙂

(pozn. pod čarou – což samozřejmě neplatí pro zdravotníky, prodavače, řidiče a všechny, kteří do práce teď chodí a kterým tímto děkuju!)

Je to hodně o osobním rozhodnutí a o tom dovolit si to. Pochopit, že spánek není promrhaný čas, naopak! O tom, jak důležité je spát si můžete přečíst například tady u Erika Palka, terapeuta čínské medicíny.

Já jsem musela překonat v sobě taky mnoho přesvědčení a programů o tom, že když si ráno přispím, neznamená to, že se flákám. Momentálně to mám tak, že pokud vím, že ráno mi manžel nebo babička pohlídá dcerku, která vstává před 6, tak si v posteli s klidem zůstanu, dokud se neprobudí i mladší syn. A považuji to za péči o sebe a projev sebelásky.

„Když spím, tak o sebe aktivně pečuji.„

Snažím se o pravidelný pohyb a pobyt venku

Slovo „snažím se“ to v tomhle případě naprosto vystihuje. Vypravit se ven se dvěma malými dětmi je výkon sám o sobě, i když ne sportovní. A i v případě, že to všechno zvládneme a jsme venku, tak to z velké části vůbec není záruka jakéhokoliv pohybu.

Zkoušeli jste někdy jít na procházku s dvouletým, tříletým dítětem? Z mých zkušeností se posouváme tempem cca kilometr za dvě hodiny a často je to přesně ta vzdálenost, kterou za celou procházku zvládneme ujít.

Pohybová aktivita, u které bych se zpotila či zadýchala, je tedy v mém případě naprosto mimo mísu. Většinou je ale dost času a prostoru na (nezdravé a jednostranné) posilování, vzhledem k tomu že téměř tříletá dcera by se nejradši pořád nosila a dvouměsíční syn občas nekamarádí s kočárkem a chce se nosit též.

Pointou tady ovšem je – kdo můžete, hýbejte se a ideálně v přírodě. A kdo nemůžete, třeba jako já, tak se o to aspoň snažte a místo pohybu v přírodě se tam jen tak placaťte, jako my. I to je v pořádku 🙂

Doplňuji potřebné

Po druhém porodu jsem začala cítit, že moje tělo potřebuje podpořit i jinak než jen kvalitní stravou, dostatečným spánkem a pravidelným pobytem venku.

• Svůj den tedy začínám lžičkou psyllia, které dostatečně zapiju vlažnou vodou (občas s citronem nebo jablečným octem).

• Cca po půl hodině přichází na řadu sklenice zeleného ječmenu, při jehož popíjení si většinou chystám snídani.

• Pořídila jsem si také vitaminy a minerály – konkrétně se mnou zarezonoval produkt Vitamin mineral RUSH od Sunwarrioru, které si teď přibližně obden dopřávám.

• Zařadila jsem také do stravy různé za studena lisované rostlinné oleje, zejména lněný a konopný olej, které střídám. Buď si je dám v nějakém jídle a nebo i na lžičku, samotné. A cpu to i své rodině. Obsahují totiž omega 3 mastné kyseliny, které by v boji s koronavirem pravděpodobně mohly významně posílit tělo (podle informací od lékaře funkční medicíny MUDr. Jana Vojáčka).

V mém konkrétním případě cítím, že mi tyto doplňky stravy pro teď takto stačí a víc jich nepotřebuju. Taky se mnou pravděpodobně nebudou příliš dlouho, ale jen po nějaký čas. Například cítím, že psyllium už brzy nebude součástí mých ranních rituálů.

Odpočívám pasivně a bez výčitek

V náročných obdobích je potřeba dobíjet baterky. A to ideálně tím, co vám ty baterky dobije nejlépe, nejrychleji a nejpoctivěji.

Já bych moc ráda řekla, že mě nejvíc dobíjí meditace, ale nebyla by to pravda. Dobíjí mě, když ještě nemelu z posledního, ale když už jsem vážně hodně psychicky nebo fyzicky vyčerpaná, tak nejspolehlivější zdroj dobití baterek je dobré jídlo (ve smyslu chutné, v tu chvíli nehledím na „zdravost“) a nenáročný film nebo seriál.

Obdivuju lidi, které nejvíc dobije běh, meditace nebo jóga v jakémkoliv rozpoložení, já to tak zatím ale nemám. A jako se vším – je to v pořádku.

Takže pro všechny, co to máte stejně – klidně si – stejně jako já – bez výčitek dopřejte tu zmrzlinu, čokoládu, kebab, burger, chleba se šunkou nebo cokoliv jiného, co vám právě teď nejvíc chutná a podívejte se klidně na něco naprosto jednoduchého a stupidního.

Nemusíme být pořád vymeditovaní.

Někdy stačí být pořádně najedený a odpočatý!

Pečuji o svou duši

Abych se ale do stavu vybití baterek nedostávala příliš často, snažím se průběžně pečovat o svoji duši a čistit svůj vnitřní prostor. Ideální pro mě je, když se v Ranní meditaci naladím na den a ve Večerní se s ním zase vědomě rozloučím, ale ne vždy to časově stíhám.

A protože jsem zaneprázdněná maminka dvou dětí, přesně pro tyto účely jsem (si) vytvořila pětiminutovou meditaci „Já jsem tady a teď“, o které jsem už mluvila výše. Výhodou je, že si ji zvládnu pustit třeba každý den, když nemám čas, prostor, nebo chuť na žádnou delší meditaci nebo relaxaci.

Krásným zazdrojováním jsou pro mě vždy vedené meditace Terezy Kramerové a v současnosti vzhledem k mimořádné situaci ohledně koronaviru je možné s Terezou meditovat živě v Meditaci spojených srdcí.

Dělá je společně s léčitelkou pránického léčení Eliškou Gottfriedovou na Instagramu a moc doporučuji se jich účastnit. Stačí si nainstalovat Instagram a najít si profily vedomy_zivot a nebo eliska.gottfriedova.

Já vím, že vám je cpu pořád. Ale ty meditace jsou tak skvělý a mají takovou sílu, že nepřestanu, dokud je budou vysílat. Jestli chcete zjistit, zda je to něco pro vás, TADY máte záznam z Meditace spojených srdcí vedenou Terezou Kramerovou.

Dýchám podle Wim Hofa

„Ledový muž“ Wim Hof předává své zkušenosti ve třech pilířích – otužování, práce s dechem a práce s myslí. Vyčerpanému organismu by ale moc neprospělo, kdybyste ho do toho všeho ještě začali máčet do ledové vody, to můžete začít praktikovat, až budete v plné síle.

Právě dechové cvičení ale můžete zařadit téměř kdykoliv (kromě těhotenství a pár dalších případů). Má spoustu benefitů –  nakopává imunitu, okysličuje a alkalizuje tělo, vyrovnává pH, snižuje stres...

A pro mě v neposlední řadě – dokáže vás dostat do zvláštního místa v časoprostoru, ve kterém já osobně pociťuji dotyk existence. Nedokážu to popsat jinak, než takto, ale je to místo hlubokého vnitřního klidu a míru.

Cítím, jak se sytí celá moje duše až mám pocit, že se zastavil celý svět a je jen tady a teď, vesmír a já. Je to moc léčivé a osvěžující.

Cvičení spočívá v řízené hyperventilaci a následné zádrži dechu, což se opakuje v několika kolech. Na internetu se dá najít mnoho informací o tomto typu dýchání, spousta z nich přímo od Wima na jeho stránkách a na youtube si můžete pustit vedené dýchání přímo s Wimem. Stačí umět trochu anglicky a nechat se vést.

Pro ty, kdo mluví jen česky, je nově k dispozici také vedené dýchání pod taktovkou instruktorky WHM Terezy Kramerové, najdete ho tady na youtube.

Dopřávám si solné koupele

Sůl je velmi silným energetickým čističem, který se dá použít v mnoha ohledech. Používám ji například při rituálním úklidu, ale dá se s její pomocí vyčistit nejen prostor, ale také naše těla.

Pro takovou energetickou očistu si sypu himálajskou sůl do koupele, případně přidávám ještě jedlou sodu či epsomskou sůl. Pokud doma nemáte žádnou jinou než klasickou kuchyňskou sůl, postačí taky. Většinou dávám dvě, tři plné hrsti soli, ale záleží – jako vždy – na vašem pocitu.

Do solné koupele si občas kapu i esenciální oleje, buď podle jejich účinků a nebo jen podle toho, co mi voní. Vždy je ale nakapu nejprve do nosného oleje (třeba olivového, v poměru například 10, 15 kapek na lázeň a lžíce olivového oleje) a až potom přidám do vody.

V takové lázni si pak lebedím přibližně dvacet minut a poté, co vylezu, tak jsem na sebe po zbytek dne extra jemná, krásně se o sebe starám a udržuju se v teploučku a měkkoučku.

Hlavně se z toho nepo…

Jako poslední bod péče o sebe v náročných obdobích bych ráda řekla, že je třeba se z toho nepo….to.

Myslíte si, že každý den stihnu zdravě a kvalitně uvařit a jíst, dostatečně spát, jít ven s dětmi, zadýchat si podle Wima, dát si psyllium, zelený ječmen, vitaminy i lněný nebo konopný olej, odpočívat, zameditovat si a dát si solnou lázeň?

Pche, ani náhodou, moji drazí!

Ačkoliv se tyto věci snažím dělat pravidelně, v praxi to pak vypadá spíš tak, že každý den stihnu jen určitý počet a kombinaci těchto tipů. A jak tady opakuju průběžně celý článek – JE TO TAK V POŘÁDKU.

Smyslem sebepéče není se strhnout ve snaze se co nejvíc opečovat.

To by byla pěkná blbost, nemyslíte?

Takže hlavně zůstaňme v klidu, pečujme o sebe, jak nejlépe umíme, ale ne líp!

Protože z tlačeného „líp“ se pak stává „v podstatě hůř“ a je to naprosto zbytečné.

♥ H.