Nedávno jsem si četla svůj článek o vědomém tvoření nového roku, který jsem psala na začátku ledna. Je hodně praktický, zaměřený na to, aby se vize ujasnily, získaly jasné obrysy a mohly se tak zhmotnit. Určitě ho doporučuju, pokud si chcete vytvořit visionboard neboli nástěnku snů a vizí.

Stejně jako při provázení klientů v individuálních setkáních, i tady kladu velký důraz na vyjasnění představy, následné uvědomění priorit a opravdové zhodnocení toho, jak moc žiju v souladu se svými prioritami.

Před rokem jsem si tvořila svou vizi pro rok 2018 právě tak a zpětně musím říct, že je úžasný, kolik věcí se mi vyplnilo – prakticky všechny. Letos ale cítím, že tvoření roku 2019 pro mě bude jiné. I to slovo “tvoření” se mi skoro nechtělo napsat, nevystihuje už totiž celistvost toho, jak chci rok 2019 přivítat. 

Vnímám totiž, že můj rok 2019 bude hlavně o přijímání a o důvěře.

Netuším, jestli je to jen můj osobní proces, nebo jestli se to může dotýkat našeho kolektivního vědomí a já to jen “chytám”. Překvapilo mě ale, že lidé, kteří mě v osobním rozvoji inspirují, to vnímají stejně jako já, třeba taková Tereza Kramerová, jejíž video o visionboardech jsem nedávno sdílela.  

Nejdůležitější message, která mi na rok 2019 chodí, je pro mě tohle:

Mám ještě pořád problém plně se ponořit do důvěry v život, věřit, že všechno je v pořádku a že já nemusím být ten, kdo všechno vybojuje, zařídí, vymyslí, naplánuje a splní. Podvědomě v sobě nosím stále ještě fragmenty pocitu, že svět není bezpečné místo a místo proudění v souladu s řekou života mám pocit, že si v tom proudu musím dávat setsakra bacha, abych se někde nenamlátila.

Občas se mi stává, že něco chci. Chci a chci a chci. A nebo naopak nechci a nechci a nechci. Tak makám, snažím se, dělám, co můžu, aby to bylo “po mém”. A někdy to holt nejde. Někdy na to není čas, prostor, někdy to tak prostě jen nemá být. To se mi nelíbí, upadám pak do beznaděje, do toho, že jsem neschopná, že mi to prostě nejde. A přitom…

…přitom nežiju život, který jsem si naplánovala.

A díky bohu za to!

Víte, to je totiž právě ten problém s visionboardy. Všechno tohle totiž vychází z našeho chtění, z nějaké touhy, která sice může ale taky nemusí být v souladu s naší duší. Neznám nikoho, kdo by byl se svou duší ve stoprocentním spojení bez veškerých rušivých vlivů reality a nemyslím si, že můžeme jen svou myslí obsáhnout, co je pro nás nejlepší a kam se máme v životě vydat. Tohle celé moc krásně shrnuje Tereza Kramerová ve svém videu o visionboardech a než bych vám to sem vypisovala, podívejte se na něj 🙂

♥

Občas přemýšlím, jak by můj život vypadal, kdybych každý rok dostala to, co chci. Ta představa mě doopravdy děsí. Jestli někde, tak na oblasti vztahů to vidím nejvíc – zpětně jsem nesmírně a vesmírně vděčná, že věci nevyšly tak, jak jsem kdysi chtěla a já mohla potkat svého muže. Jak by to bylo dopadlo, kdyby se mi třeba ve dvaadvaceti splnilo moje přání zůstat s mým tehdejším přítelem, to snad nechci ani domyslet…

Nedostat to, co chci, je někdy to největší požehnání. 🙏

Chci se nechat životem více vést, důvěřovat mu. A tak si žádný visionboard nedělám. Když přemýšlím o roce 2019, říkám si spíš, co bych v něm chtěla vyzkoušet a prožít, než kam bych se chtěla dostat a jakého cíle dosáhnout.

Chci třeba…

… vyzkoušet si fungovat s capsulovým šatníkem (minimalistický koncept oblékání, o kterém vám brzy napíšu)

… pokračovat na cestě minimalismu a jednoduchosti, až tam, kde budu mít přesně tolik, kolik potřebuji – ne víc a ne míň

… jít o kousek dál v praktikování zerowaste a co nejvíce věcí kupovat bez obalu

… pořádat SWAPy s charitativním a ekologickým přesahem, abych pomáhala lidem zbavovat se nepotřebného a zároveň abych dostala věci tam, kde je lidé potřebují  (pro místňáky z Českého ráje a okolí – můžete se přidat do téhle skupinky na FB, kam budu dávat aktuální akce)

… prohlubovat kontakt se svým vnitřním vedením

… tvořit ženské kruhy sdílení, ve kterých se každá žena napojí na vlastní moudrost a sílu a ochranu kruhu žen (v lednu začínáme, brzy přijde další info :))

… cestovat se svou rodinou, trávit s nimi co nejvíce hodnotně prožitého času a prostě spolu jen BÝT

… zahradničit, bylinkovat, sbírat, zavařovat a co nejvíce potravin si opatřit sama, potom podporovat co nejvíce lokální a bio zemědělce a chovatele

… vyzkoušet určitý čas nic nenakupovat kromě jídla a nutných věcí (o tom taky přijde článek)

… vybalancovat si správně offline a online čas, i když myslím, že v tomhle díky své dceři a omezenému času, který můžu trávit online jsem docela v pohodě 🙂 A článek bude taky, jednou.

… vytvořit si automatickou rutinu péče o domácnost ve svém standardu (tzn. denní vaření, pečení vlastního chleba atp) tak, abych vše zvládala i s plánovanou velkou rodinou

… být k dispozici lidem, kteří se chtějí podívat na svůj život se mnou jako průvodcem

… setkávat se s lidmi, kteří jsou blízcí mému srdci a dělat si na ně pravidelně čas

… tvořit komunitu kontaktních rodičů u nás v kraji, abychom se znali a mohli se podporovat – mimochodem, první offline setkání proběhne v sobotu 12.1. 2019 v 9:00 v Jičíně, koho to zajímá, tak více informací ZDE

A taky dalších asi tisíc věcí. Na žádné z nich ale nelpím a žádná z nich není meta, na kterou se chci dostat. Jsou to jen věci, co mě zajímají, kam teď momentálně chci dávat svoji energii. Největší priorita je pro mě ale stejně být dobrá máma.

Mám i další touhy, které bych chtěla naplnit, ale ty často nezáleží tolik na mě, jako opravdu na nějaké vyšší moci. A tam si už nedělám visionboardy, nevystřihuju si těhotenské bříško z časopisů, nekreslím si samu sebe, jak se živím jen podnikáním v osobním rozvoji, nepředstavuji si ve vizualizacích jak dosáhnu tohohle nebo onoho.

Protože proč…

Těmto možnostem se jen otevírám.

Když budou chtít přijít, můžou.

Když nebudou chtít, je to v pořádku.

Nelpím na nich.

Jsem jim otevřená. Jsem otevřená vedení. 

V roce 2019 chci hlavně ŽÍT, BÝT a NECHAT SE VÉST.

To je celý můj visionboard.

♥ H.