Stopařův průvodce po galaxii definuje odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec jako číslo 42. V knize následně dojde ke zjištění, že sice známe odpověď, ale neznáme znění otázky – a tak vyrobí superpočítač, který za deset milionů let vypočítá onu základní otázku – planetu Zemi. Konec literární vsuvky.

Já zvolím úplně opačný přístup, než tvůrce tohohle legendárního sci-fi Douglas Adams a položím vám tu nejzákladnější otázku, kterou znám – a neřeknu vám odpověď. Je to ta nejdůležitější ze všech otázek na světě, něco, na co bychom se měli ptát sami sebe každý den. Správnou odpověď vám na ní neprozradím z jediného důvodu. Jediná správná odpověď neexistuje. Neexistuje ale ani odpověď špatná. Nemůžete se splést a cokoliv odpovíte, může být pravdivé.

Otázka zní:

Jak se teď cítíš?

Naše emoce jsou naším kompasem, určitým navigačním systémem našeho života. Pomáhají nám udržet náš směr k tomu, abychom žili skutečně šťastný a naplněný život. Jen jsme si je zvykli do velké míry v životě ignorovat. U části populace dokonce dochází k tomu, že se je naučí potlačovat už v tak raném věku, že si vůbec nepamatuje na dobu, kdy něco pořádně cítili.

Proč je to špatně?

Protože když necítíte své emoce, svoje pocity, může se vám stát, že nebudete vědět, co vlastně chcete. Co vám dělá radost, co byste chtěli od života, s kým byste chtěli být, kde byste chtěli žít, jak byste rádi vyplnili svůj čas – a mnoho dalších zásadních věcí.

To pak člověk snadno sklouzne do pasti toho, co by se mělo, co se od něj čeká a vyžaduje. Měla bych se usadit a mít děti. Měl bych si najít dobře placenou práci. Měla bych mít 90-60-90. Měl bych být víc mužnější/rozhodnější/citlivější/šťastnější… atp. Do této věty “měl bych” můžete doplnit v podstatě cokoliv.

A když se vám tohle stane, tak než se nadějete, žijete život podle druhých lidí, necháte s sebou nevědomky manipulovat, třeba děláte práci, která vás vlastně nebaví a nebo jste s někým, s kým vlastně nejste šťastní. Jsou lidé, kteří takhle prožijí celý život. ​

Jak je to možné?

Protože začít se znovu cítit, to není žádná velká legrace a procházka růžovou zahradou. Když žijete život popsaný v odstavci výše, je celkem vysoká šance, že až začnete skutečně cítit své pocity a emoce, nebudou dvakrát příjemné. Budete muset začít řešit, že se třeba necítíte úplně šťastní. Že byste vlastně chtěli něco jiného, než žijete. A pokud vytrváte a neutečete, dojde i na nějaké ty změny. Když však budete mít pocit, že je toho na vás moc nebo se v tom nevyznáte, dejte vědět a můžeme se na to podívat společně.

A jak na to?

Zdánlivě jednoduše. Ptejte se sami sebe “jak se teď cítím” – třeba stokrát denně. Na chvíli se zastavte, nadechněte se a zeptejte se. Jak se teď cítím.

Zkuste nejprve sledovat své tělo. Cítíte někde nějaké napětí? Bolí vás něco? Sedí se vám dobře? Tlačí vás boty? Podle svých pocitů proveďte následné úpravy – tj. pokud máte přesezené nohy, uvolněte je. Jestli sedíte tak, že vás bolí záda, přesedněte si.

Až pro vás začne být jednoduché cítit tělo, můžete se přesunout k emocím. Cítíte nadšení? Smutek? Vztek? Radost? Jaký je to pocit? Kde v těle ho cítíte? Je nadšení to mravenčení u žaludku? Je vztek ta tíha na srdci? Je smutek to, co vám svírá hrdlo? Prociťte to a poznejte fyzické symptomy jednotlivých emocí. Usnadní vám to život.

Udělejte si z této otázky svou každodenní praxi. Nemusí vám to zabrat mnoho času a rozhodně se netrestejte, když budete na otázku zapomínat. Můžete si třeba nastavit budík na telefonu a každou hodinu se sama sebe zeptat. Nebo využít dobu čekání na spoj do práce, chvíli, než se vám uvaří voda v rychlovarné konvici, nebo se sami sobě věnujte na procházce. Zkrátka zkuste tuto otázku zakomponovat do svého života, ideálně nenásilně.

Pro ty z vás, kdo chtějí opravdu vyzkoušet výsledky této jednoduchoučké metody: každý den po dobu následujících 30ti dnů se sami sebe zeptejte alespoň 10x: Jak se teď cítím? Zapisujte si alespoň základní hesla toho, jak se cítíte a také jak se vám daří úkol plnit. A po třiceti dnech si udělejte krátkou rekapitulaci – změnilo se něco? Cítíte posun ve svém vnímání sama sebe? Máte jasnější cíl a směr?

Když budete chtít probrat výsledky a nastavit si další pokračování, či si promluvit o případných nezdarech a překážkách, víte, kde mě najít.

♥

Hana Kverková