Pro mě je koučink určitý speciální druh profesionálně-přátelského vztahu mezi dvěma rovnocennými partnery – koučem a koučovaným, ve kterém se zaměřujeme na objevení a rozvoj potenciálu koučovaného.

Soustředíme se na odhalení toho, co by člověk ve svém životě chtěl mít/být – cíle a vykročení na cestě k tomuto cíli.

Specifikum koučinku vidím zejména v tom, že se zaměřuje nejen na určení cíle a vykročení k němu, ale také na setrvání na této cestě a v dlouhodobé spolupráci také na praktické ověřování dosahování cíle a přibližování se k plnému rozvoji potenciálu koučovaného.

Pracujeme metodou strukturovaného rozhovoru, ve kterém role kouče spočívá převážně v pokládání těch správných otázek, vedení a směřování rozhovoru k žádoucímu cíli a poskytování adekvátní zpětné vazby.

Koučink klade důraz na zodpovědnost a dospělost koučovaného.

Celý proces koučování probíhá v naprosté důvěrnosti.

Co koučink není?

Často dochází k používání termínu “koučování” při činnostech, které koučovací nejsou ani omylem. Jedna z nich je například poskytování rad a instantních řešení. Kdybyste si z celého článku měli odnést jedinou věc, ráda bych, aby to bylo uvědomění, že kouč neradí a nepředkládá hotová řešení.

Koučink není ani terapií. Do terapie lidé často přichází s komplikovanými tématy, v nichž cítí velkou bolest a která se vážou k minulosti. K úspěšné terapii je třeba mít opravdu hlubokou znalost lidské psychiky a vhodných intervencí (mimochodem na terapeuta člověk studuje většinou v základu kolem deseti let!) a v podstatě jiné zaměření, než má koučování.

Je však pravdou, že v životním koučinku se oblast zájmu prakticky shoduje s terapií, důležitý je ale odlišný přístup, zaměření pozornosti i dynamika vztahu mezi koučem/terapeutem a koučovaným. To si však dobrý kouč bez problému ohlídá.

Dále koučink není mentoring ani trénink. Ačkoliv těchto metod může v omezené míře využívat, nejedná se o jeho hlavní zaměření.

Je třeba také podotknout, že koučink je řemeslo a umění, jehož obsáhnutí a zvládnutí vyžaduje mnoho studia a praxe, ačkoliv existuje spousta pouze víkendových či dokonce jednodenních kurzů, které slibují opak. Bohužel tak jen přispívají k dalšímu zakalení již hodně nečistých vod pracovníků osobního rozvoje a kazí jméno opravdovým, kvalitním koučům. Naštěstí ale také existují skutečně kvalitní studijní programy koučování, většinou trvají v základu rok a vyžadují spoustu práce a úsilí a jejichž náročnost je opravdu vysoká (což je nesmírně dobře) – například z naší skupinky 12ti účastníků kurzu jsme v termínu úspěšně kurz zakončili pouze čtyři. Mám vystudované dvě vysoké školy a můžu s klidným svědomím říct, že mi dohromady nedaly tolik, co jeden kvalitní roční výcvikový program v Gestalt koučinku.

Ovšem absolvováním výcviku v koučování celý proces nekončí – koučink je práce, která vyžaduje hluboké znalosti kouče v oblastech jako je psychologie, sociologie, znalost různých terapeutických směrů, metod a technik práce s lidmi a schopnost jejich adekvátního zhodnocení, výběru a použití dle potřeb situace. Kromě toho je třeba důkladná znalost prostředí, ve kterém se kouč a koučovaný pohybují. Vlastně se jedná o nikdy nekončící proces, ve kterém je třeba se neustále vzdělávat a objevovat nové horizonty.

V tomto článku jsem vám tedy představila, jak já vnímám koučink a jak s ním v základu pracuji. Metod koučinku existuje mnoho a koučink popsaný v tomto článku by měl být společným výchozím základem pro všechny. Já osobně pracuji metodou Gestalt koučinku, který tento “koučovací základ” zde popsaný obohacuje o další pohledy a zásady – o čemž vám napíšu někdy příště.

♥

Hana Kortanová

Chcete získat tři jednoduché techniky k dosažení hlubokého kontaktu se svým nitrem?

KE STAŽENÍ ZDARMA ZDE