Za co děkuji koronavirové karanténě

Říká se, že jedním z receptů na šťastný život je snažit se na všem najít něco pozitivního a soustředit se na to. Objevit takový ten „silver lining“, že i na tom špatném je alespoň co-by-se-za-nehet-vešlo toho dobrého. Protože jsem se obecně rozhodla se na život dívat touhle optikou, chci tu s vámi teď sdílet, jaké pozitivní věci mi přinesl život v karanténě kvůli covidu.

Protože i to pozitivní přinesl a když mně, tak vám určitě taky, alespoň něco málo. A stojí za to takové úhly pohledu hledat a vidět.

Upřímně, mně karanténa život příliš nezměnila, alespoň ne od toho, jak žiji v roce 2020. V lednu jsem byla těsně před porodem a nikam jsem už moc nechodila. Potom přišlo šestinedělí, které skončilo v polovině března, kdy pro změnu začaly všechny karanténní opatření. Takže já si v takové karanténě, kdy kromě nejbližší rodiny nepotkávám téměř nikoho, žiju už přes čtyři měsíce.

Stejně mi ale covid život proměnil. V mnohém omezil, na mnoho věcí mě upozornil a taky přinesl ty pěkné:

Cítím velkou vděčnost za to, že…

1. Tomáš s námi byl víc doma a užívali jsme si moc krásný čas jako rodina.

2. Konečně po dlouhé době nejen že nemusel do práce, ale taky přímo nemohl, takže si alespoň trochu odpočinul a mohl se věnovat i svým koníčkům.  I když (další bod):

3. Máme téměř hotové dřevo na příští zimu (a moje zásluha to fakt není).

4. Vrhli jsme se do debordelizace stodoly, vytřídili kupu věcí a moc krásně si zorganizovali tříděný odpad, věci do domácnosti a na zahradu.

5. Díky snaze potkat co nejméně lidí a stejně občas vyrazit do přírody jsme našli mnoho nádherných neturistických míst a objevili nový způsob trávení času v přírodě, který více vyhovuje našemu současnému životu a hlavně Anežce, která většinou při klasických výletech hlásí, že „nemá nožičky“.

6. Moje babička tu s námi strávila téměř celou karanténu, díky čemuž měla dcera mnohem víc podnětů a zábavy, než kdyby tu byla jen s rodiči a malým miminkem.

7.  Já jsem moc vděčná za to, že tu s námi babička chce takhle být, protože mi to přináší nádherný čas, který s ní můžu trávit, poznávat se, povídat si a být spolu.

Navíc je to samozřejmě velká pomoc, díky které jsem si i se dvěma malými dětmi mohla občas dopřát čas na tvoření a tak vznikla tak například moje pětiminutová meditace JÁ JSEM TADY A TEĎ, která je tady zdarma ke stažení a taky jsem mohla vytvořit meditační balíček 3 meditace pro vědomý den s ranní, odpolední a večerní meditací, které mi moc pomáhají žít ve vědomé spokojenosti.

Tato doba mě taky přiměla víc než kdy jindy ocenit práci těch, kteří se s chladnou hlavou a otevřeným srdcem zasazují o dodržování lidských práv a svobod, samozřejmě v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a výzkumu, s doporučeními a stanovisky mezinárodních organizací typu Světové zdravotnické organizace.

Koronavirus a jeho opatření vrhly světlo na běžnou praxi mnoha zdravotnických zařízení (čest výjimkám!) – plošné a neustálé porušování zákonů. Je to zejména díky mnohaleté práci lidí ze spolku Juno Moneta a z Ligy lidských práv a díky aktivitě Pirátů, že se povedlo něco, za co cítím obrovskou vděčnost:

8. Ministerstvo zdravotnictví vydalo směrnici potvrzující právo nezletilých dětí na nepřetržitou přítomnost jejich zákonných zástupců – rodičů – při hospitalizaci. Konečně!

Zákon a právo ( Čl. 32/4 Listiny základních práv a svobod, § 858 občanského zákoníku a § 28/3e1 zákona o zdravotních službách) samozřejmě stojí na straně dítěte a rodiče už dávno – dítě má vždy právo na nepřetržitou přítomnost rodiče při hospitalizaci. Jen praxe v českých nemocnicích pokulhávala, někdy až do absurdna (a bohužel stále těžce kulhá).

Kéž bychom to nikdo z nás nikdy nepotřebovali, ale pokud budete mít někdy dítě v nemocnici, vězte, že s ním tam skutečně můžete být i mimo návštěvní hodiny, klidně nepřetržitě po celou dobu hospitalizace a to i během pandemie a k pár větám v zákonech existuje i oficiální písemné stanovisko Ministerstva zdravotnictví, které toto potvrzuje.

Tak. Další věc, za kterou jsem vděčná této době je:

9. Pandemie mě přiměla kompletně překopat systém nakupování a zásob.

Abychom si rozuměli hned na začátku – nemám na mysli mnohdy až hysterické nakupování hromady konzerv, těstovin a mouk. Tím, že jsme se díky naší velké izolaci snažili do obchodu chodit opravdu co nejméně, musela jsem vymyslet nový systém toho, jak si nakoupit zdravé a kvalitní potraviny snadno, smysluplně, využitelně, jen jednou za čas a jak a kde je uchovávat, aby nedocházelo k žádnému plýtvání a vyhazování.

Jinými slovy bylo třeba zkombinovat bio, eko, zero waste a život na vesnici s koronavirovými opatřeními.

Nebylo to jednoduché, ale povedlo se a momentálně jsme v režimu, kdy si potřebujeme jet nakoupit tak jednou za 14 dní.

Musím říct, že coby matka dvou maličkých dětí žijící na vesnici tento bod nesmírně oceňuju a považuju ho za přímý výsledek nutnosti, kterou koronavirová krize způsobila, za který jsem vděčná a kterému ještě budu věnovat pozornost k většímu vyladění.

10. Intenzivně jsem si prožila část svého poslání tady na Zemi

Stručně jsem o tom psala už na začátku covid krize a karantény, v tomto příspěvku. Přijde mi, že tato krize ukázala mnoha lidem jejich (skryté) talenty, kdy každý přirozeně přidal ruku k dílu tím, co je mu blízké a v čem je dobrý.

Mnoho lidí šilo roušky, další organizovali jejich distribuci, zdravotníci ošetřovali lidi, výživová poradkyně Margit Slimáková každý den informovala o nejrůznějších výzkumech ohledně zdraví, imunity a covidu, Tomáš Klus vydal s manželkou doma dělané album, kterým se vybralo přes čtvrt milionu na pomoc zdravotníkům a lidem v „první linii“.

Lidé začali využívat své talenty k tomu, aby pomohli tím, co umí, v čem jsou dobří.

A já taky.

Práci, kterou jsem začala dělat já, byla ale na energetické úrovni.

Stala jsem se součástí pravidelných spirituálních online setkávání lidí z celého světa, ve kterých už téměř dva měsíce každý večer pracujeme na jemněhmotných úrovních našeho kolektivního vědomí skrze osobní transformaci i kolektivní práci.

Každou neděli už od poloviny března se také účastním vedených meditací Terezy Kramerové – Meditace spojených srdcí, kterou se posílá (nabízí) léčivá energie planetě i všem cítícím bytostem. Vysílá je každou neděli v 9h večer, zdarma, na svém instagramovém profilu vedomy_zivot.

Cítím, že hodnota, kterou mohu v současnosti světu přinést já (kromě mé mateřské role), spočívá v takovémto zapojení se skrze energetickou práci.

Rozumím tomu, že mnoha racionálně založeným lidem to bude připadat zbytečné, až třeba jako naprostá blbost. Nevadí mi, že to tak někdo má, pro mě osobně to má ale nesmírný smysl a význam. Hluboce věřím tomu, že taková práce je potřeba a jsem vděčná, že může skrze mě přicházet do naší reality.

Objevení toho, že energetická práce je mou přirozenou tendencí a přispěním světu v době krize, mi přineslo velké poznání o mém poslání v tomto životě a na této Zemi, o tom kdo jsem a kam směřuji.

Za tento bod opravdu cítím hlubokou, obrovskou vděčnost.

Víte, já tímhle článkem nejuchám radostí nad koronavirem. Taky bych si na jednu stranu přála, aby nepřišel a nepřinesl utrpení. Přála bych si svět, ve kterém jsou všichni šťastní, zdraví a spokojení. Jen ten náš takový nebyl ani před koronavirem a není takový ani teď.

A když už se nám jako lidstvu tohle přihodilo, pojďme si skutečně uvědomit, co jsme byli nuceni začít dělat jinak, jestli něco z toho skutečně není lepší cesta a co bychom si chtěli ponechat i do budoucna.

Pojďme si DOVOLIT, že i tato doba mohla přinést něco dobrého, za co můžeme být skutečně vděční.

Co jste začali jinak dělat vy?

Za co cítíte vděčnost této prapodivné době?

Podělte se v komentářích 🙂

♥ H.

PS: