Přibližně před rokem jsem dostala v práci za úkol vymyslet a kompletně postavit přednášku pro studenty na středních školách o možnostech uplatnění na trhu práce, o tom, jak funguje svět “tam venku mimo školu”, kde hledat práci a jak správně napsat životopis – a představit jim samozřejmě naši firmu v rámci recruitmentu. Ačkoliv primární záměr vedení byl právě to představení firmy, chtěla jsem, aby si studenti doopravdy odnesli něco hodnotného, co má smysl a co jim v životě doopravdy pomůže a posune je. Jenže jak zaujmete bandu teenagerů s chytrými telefony, když jste o slabých deset let starší než oni a dopředu máte nálepku volné hodiny?
Těžko – ale jde to! Mám to vyzkoušené a potvrzené studeným potem před tabulí.
Vzala jsem to od podlahy. Kromě hromady praktických informací podaných jejich jazykem a spousty nácviků a ukázek jsem se zaměřila na základní otázky, které by si měl každý člověk položit, když se sám sebe ptá, co by chtěl v životě dělat. A já se vás teď na tři z nich bez zbytečných odkladů zeptám. V ideálním případě si vezměte papír a tužku a odpovědi si zapiště a schovejte.
Prvotní odpovědí mnoha lidí na tuto otázku je “nic”, “flákal bych se” či “spal bych do odpoledne a pak jen pařil”. Věřte mi ale, že to není pravda. Člověk má v sobě hluboko zakódovanou potřebu práce – ne každodenní, osmihodinovou práci pro zaměstnavatele, ale touhu po tom, být užitečný a prospěšný společnosti a mít životní cíl. O tom psal už Daniel Defoe ve známém románu Robinson Crusoe.
Založili byste si pekařství? Otevřeli si restauraci? Chodili číst dětem do mateřské školky? Naučili byste se pracovat se dřevem a stali se truhlářem? Nebo byste si udělali kapitánské zkoušky a plavili se oceány?
Nechte proudit svou představivost a otevřete svou mysl, dovolte si napsat i ty nejniternější přání. Jen do toho.
Určitě mi teď odpovíte, že princeznu nebo popeláře – ale i s tím se dá pracovat – při osobním sezení bychom se k podstatě dopátrali a můžete to zkusit i sami, jen je potřeba jít hlouběji. Obecně spousta malých dětí ví, co by je bavilo dělat. Mám například kamarádku – výbornou grafičku, která od předškolního věku ví, že chce dělat práci, při které může tvořit a malovat. A tak si ji našla. Prostě si jako pětiletá vzala do ruky barvy a štětce – a zjistila, že je už nikdy nechce pustit. Podobných příkladů mám ve svém okolí více a jsem si jistá, že vy také.
A přesně takové silné pocity hledejte!
Co vás bavilo? Co vás naplňovalo? Bez čeho jste si nedokázali představit den?
Některé činnosti mohou být jednodušší na představení současné práce – jako například ono malování, kdežto jiné budou třeba větší oříšek. Pokud byste potřebovali pomoci s vyjasňováním, neváhejte mi napsat a můžeme se na to společně podívat.
Hrajete výborně fotbal, pečete neskutečně nadýchané zákusky či jste přímo studnicí empatie pro všechny kolem sebe? Umíte to s dětmi či rozumíte zvířatům? Jde vám přesvědčivě argumentovat a umíte se správně vyjádřit? Milujete vedoucí pozice a jste přirozený vůdce? Nebo naopak zbožňujete pracovat o samotě a dotahovat detaily, na které ostatní nemají čas?
Napište si seznam!
A neflákejte to, vážně si to napište. Všechno, co vás napadne.
A až vás už nic nenapadne, zajděte za pár dobrými kamarády a poproste je o pomoc. Zeptejte se jich na stejnou otázku: v čem jste vy dobří? Nechte je, ať vám poradí – možná budete překvapeni, jaké kvality ve vás vidí ostatní lidé. A samozřejmě si je také zapište.
Zodpověděli jste si skutečně poctivě všechny tři otázky a napsali jste si odpovědi? Pokud ano, jsem si jistá, že se vám alespoň trošku vyjasnil směr, jakým byste chtěli v životě kráčet a co by vás bavilo za zaměstnání – ačkoliv se jedná o komplexní a hlavně velmi důležité životní téma, kterému by bylo dobré věnovat patřičnou pozornost.
Jestli stále váháte a nejste si jisti, mám v zásobě mnoho dalších minimetod, jak se dopátrat k tomu, co je vaše vysněné povolání. Moc ráda bych se s vámi podívala také na případné nejasnosti, které vám vyvstaly při zodpovídání této ochutnávky osobního růstu.
Však vy víte, kde a jak mě najít – třeba tady.
PS: Studenti posledních ročníků byli nakonec spokojení a dokonce jsem po nich musela hodit křídou jen dvakrát. Na závěr hodiny jsem je požádala o anonymní zpětnou vazbu, zda jim moje přednáška něco zajímavého přinesla. A zde jsou reakce:
ZDROJE: Při pokládání těchto otázek jsem se před rokem inspirovala u Teal Swan, americké léčitelky. Je celkem kontroverzní osobou a to i na poli alternativna, ale některé její techniky a metody jsou velmi účinné.
♥
Hana Kverková