Ano, ten nadpis myslím vážně. Říkáte si – tanec není nic pro mě? K čemu by mi to tančení asi tak bylo? Já netančím, mě to nejde, připadám si trapně, nemožně, nemám na to talent… Možná si myslíte, že teď hovořím jen k ženám, často je totiž tanec považovaný za spíše ženskou aktivitu. Jenže já mluvím k vám všem, co tenhle článek čtete (protože náhoda to není) a apeluju na vás – TANČETE. Tanec má v sobě tolik očistného potenciálu, že se budete divit.

Pozor! Nemluvím tu o tančení jako na plesech nebo diskotékách, tenhle článek se netýká žádných kroků ani choreografie. Pro tento druh tance nemám jiné pojmenování, než intuitivní. Ano, to bude ono – intuitivní tanec, pojďme ho nazývat takto. Při tomto druhu tance totiž tančíte jen pro tanec samotný. Ne pro někoho, ne proto, aby vám krásně vlály plesové šaty, ani proto, abyste zaujali sousedovic Pepíka. Důvodem pro tanec tu není společenská událost, ani tóny polky.

Jediným důvodem tohoto tance jste vy sami!

Intuitivní tanec je hodně oblíbený v alternativní, spirituální, duchovní či ezoterické scéně – jakkoliv ji chcete nazývat. Používá se pro rozproudění energií a nabití energetického pole člověka. Energizuje, očišťuje, dodává jiskru a šťávu do života. Tento druh tančení vrací člověka zpět do jeho nitra, obrací pozornost dovnitř, k sobě. V jeho průběhu se vám mohou objevovat různá témata a pocity, kterým je zajímavé věnovat pozornost – třeba právě onen pocit studu a trapnosti, který se tak často a rád vyskytuje. Co vám asi chce říct?

Pro pragmatičtěji zaměřené tu mám další důvody, proč s něčím takovým začít – je to levné, rychlé a zábavné cvičení na doma, které zpevňuje postavu, posiluje činnost srdce a vůbec má všechny pozitiva kardio cvičení. Jen k němu nepotřebujete vůbec nic, kromě hudby. To taky nezní špatně, že ano? Možná tam ale máte pořád ten pocit trapnosti.

Připadáte si divně při představě, že si doma pustíte hudbu a začnete na ni tančit tak, jak vám tělo narostlo?

Když si představíte, že byste tohle udělali před lidmi, jímá vás hrůza a studený pot? No, určitě na tom nejste hůř než já, když jsem s tancem začínala:

Bylo mi asi dvaadvacet a chodila jsem na úžasný kurz energetické práce v Brně, k jednomu z nejosvícenějších mužů, které znám. Každý týden jsme intenzivně pracovali na zvýšení uvědomění v našich životech a náš učitel přinášel velmi zajímavá cvičení. Až jednoho večera prostě přinesl přehrávač, zapnul hudbu a řekl – tančete! Pár lidí začalo úplně přirozeně, občas se někdo zdráhal, ale většina začala spontánně tančit než písnička dospěla do poloviny.

Zbyla jsem jenom já. Krve byste se ve mě nedořezali. Měla jsem knedlík v krku, studený pot všude po těle, bylo mi vyloženě fyzicky špatně z představy, že bych se měla pohybovat v rytmu hudby. To jako jak? Jak se to dělá, proboha?

Tak jsem tam stála, jako solný sloup, jako tvrdé Y.

A bylo mi děsně.

Po pár písničkách, které mi přišly jako věčnost, cvičení konečně skončilo a já si oddechla, že jsem přežila. Bohužel jen do té chvíle, než nám náš učitel oznámil, že toto cvičení budeme odteď používat každou hodinu až do skončení celého kurzu. Jiná možnost nebyla a do konce zbývalo ještě pár měsíců každotýdenního setkávání – byli jsme na začátku.

Abyste rozuměli, jak moc pro mě byl ten seminář důležitý – tou dobou jsem bydlela na severu Čech, studovala jsem dvě vysoké školy – jednu v Hradci Králové a jednu v Praze – a každý čtvrtek jsem dojížděla do Brna jen a výhradně kvůli těmto dvěma hodinám, od šesti do osmi večer. Stálo to za to.

Když něco chcete takhle moc, špatně se od toho odchází.

Přesto jsem si nedovedla představit, že do těch prostorů ještě někdy vstoupím a že přiměju své tělo pohybovat se v rytmu hudby, aniž bych u toho umřela studem, že já přeci tančit neumím a pocitem trapnosti, že vypadám, jako když do mě někdo pustil 220.

Tou dobou jsem se ocitla v autě, které jelo příliš rychle. Jeden chlapec se rád předváděl a mě se poprvé v životě zalíbil adrenalin. Protože jsem už měla i jistou praxi ve cvičení na cítění svých pocitů, zjistila jsem, že pocit z rychlejší než bezpečné jízdy je ve své podstatě velmi podobný tomu, co jsem prožívala, když jsem měla tančit. A toto poznání jsem se rozhodla využít ve svůj prospěch.

Zjistila jsem, že nepotřebuji prožívat životu nebezpečné situace, abych cítila adrenalin a všechny jeho opojné odstíny.

Stačí mi přijímat výzvy života! A tak jsem příští týden zavřela oči, skočila do jámy lvové, udělala krok do neznáma. Když náš učitel zmáčkl „play“, stiskla jsem takové pomyslné tlačítko i sama na sobě, zavřela oči, nadechla se – a začala tančit. V sále plným ostatních lidí. Prožívala jsem svou noční můru.

Cítila jsem celý koktejl emocí, od studu, přes strach, touhu utéct, zahrabat se pod zem, zdrhnout, říct si, že to je vlastně kravina… až jsem se protančila k radosti. K pocitu nabití energií, k sebeuvědomění, kontaktu sama se sebou a se svým tělem. Do krásného místa, odkud byla další práce na sobě o krok hlubší.

Stalo se to hned, v jedné písničce? Ne tak docela. Ale nevzdala jsem to. Cítila jsem, že je to pro mě důležité a tak jsem do toho prostě šla. A víte, jak to dopadlo?

Dnes intuitivní tanec miluju. Vážně. 

Dostala jsem se do bodu, kdy si můžu dovolit tančit jako jediná, když ostatní stojí, kdy si můžu dovolit vypadat s prominutím jako blbec a kdy si můžu podobnou roli dokonce užívat. Protože jsem objevila vnitřní svobodu, s tím spojenou. Protože jsem si prošla všemi těmi pocity, co není lehké cítit. Protože jsem si mohla dovolit odteď životem tančit – aniž bych si dělala hlavu z toho, jak to vypadá nebo co si o mě kdo pomyslí.

Úvodní fotka tohoto blogu je z období asi rok poté – z magického tančení na noční pláži poseté hvězdami na Filipínách. Kdybych tenkrát z kurzu odešla a řekla si, že to nedám, nikdy bych nezažila to, na co budu do konce života vzpomínat. Pravděpodobně bych ani neměla tak krásné vzpomínky na další taneční akci o pár dní později – když jsme se seznámili s dalšími mladými lidmi z Filipín a protančili několik hodin u nich doma s hudbou na plné pecky. Někdy se prostě vyplatí překonat své strachy.

Intuitivní – nebo chcete-li spontánní – tanec je něco jako zkratka na cestě k vám, k tomu, kdo doopravdy jste. Nastaví vám velmi přesné zrcadlo vašeho aktuálního levelu sebepřijetí. Nabije vás energií, rozhýbá tělo, rozvíří energii. Dostane vás do kontaktu se sebou samotnými. A ženám navíc odemyká cestu k prožívání jejich plné ženskosti.

Tak co, zkusíte se protančit životem?

Zapnete si tu hudbu až budete doma sami, zavřete si oči a necháte své tělo hýbat se tak, jak se mu zachce, bez ohledu na to, jak to vypadá?

Jestli ano, mám pro vás tip na hudbu, do které se nádherně dá ponořit. Popřípadě kdo jste z Prahy, zvažte možnost vyzkoušet si intuitivní tanec s mojí kolegyní ze studií Mirkou Papajíkovou, která vás provede všemi jeho hladinami.

Pokud necítíte, že je to vaše cesta a přesto byste na sobě rádi pracovali, dostali se do kontaktu sami se sebou a cítili své pocity, vyzkoušejte jemnější techniky z mého ebooku zdarma:

ZDARMA KE STAŽENÍ ZDE

Jak to máte vy? Tančíte rádi a nebo je to pro vás noční můra? Prožili jste podobnou cestu? Máte nějaký tip na hudbu, na kterou rádi tančíte? Dejte mi vědět do komentářů pod článkem 🙂

♥

Hana Kortanová