Musím říct, že mě hodně zajímá téma moci a svobody v životě člověka. Ne ve smyslu vlády nad ostatními, ale spíš nakolik ji mám jako běžný, obyčejný člověk ve svých rukou, jak moc si my lidé doopravdy tvoříme svůj svět. Do jaké míry jsme ovlivněni okolnostmi, kde můžeme přispět k lepší budoucnosti. Poslední dobou mě na zajímavá uvědomění přivádí minimalismus a jedno z nich s vámi chci dnes sdílet.

Začnu trošku zeširoka:

Když jsem pracovala jako HR manažer, měla jsem v práci jednoho úžasného nadřízeného. Byl nesmírně inteligentní, pracovitý, zodpovědný a měl krásné, velké srdce. Jeho životní přesvědčení ale bylo, že svět je vlastně zlé místo a všichni si tu chtějí jen urvat kus pro sebe. Vždycky mi říkal, že většinu lidí vlastně nezajímá okolní svět a jeho budoucnost a že i kdyby je zajímala, tak nemají čas a prostor s tím něco aktivně dělat. 

Já si to ale nemyslím.

My lidé si totiž často vůbec neuvědomujeme jakou moc máme ve svých rukou:

Ovlivňování světa a jeho budoucnosti zní jako hrozně velký úkol, na který je třeba mít peníze, čas, energii a taky trochu vědět, jak na to. Možná je to tím, že si pod tím představíme, že je třeba vstoupit do politiky, pracovat pro charitu nebo pořádat demonstrace a to zkrátka není pro každého. Jak jinak ovlivnit globální oteplování, hladomor v Africe, pracovní podmínky v Asii.

Tak často pokračujeme v tom, co (ne)děláme, vzdáváme se své vlastní moci a myslíme si, že na tento svět nijak velký vliv nemáme.

Jenže my máme.

Každý z nás má.

.

Každý máme totiž k dispozici nějaké zdroje, peníze, ať v menším či větším množství. Peníze představují odměnu za naši práci, tedy za náš čas a energii, v jistém slova smyslu jsou čistým vyjádřením energie. 

Všichni taky víme, jak funguje práce a ekonomika. Že výrobce si ke svému produktu musí kromě nákladů připočítat i zisk, pro svůj život a pro rozvoj svého podnikání.

Uvědomila jsem si, že když si kupuji výrobek nebo službu, svými penězi a tudíž svojí energií PŘÍMO PODPORUJI to, co prodávající dělá a jak se chová. 

Peníze nejsou jen prostředkem k získání zboží a služeb, ale zároveň se jejich vědomým používáním aktivně podílíme na tvoření takového světa, v jakém budeme v budoucnu žít.

Bez výjimky. Naprosto. Pokaždé, když nakupujeme.

Že s nákupem masa v běžných prodejnách tiše souhlasíme s masným průmyslem. Tím, že do nákupního vozíku dáváme mléčné výrobky a vejce, schvalujeme způsob, jakým se chováme ke zvířatům ve velkochovech. Konzumací konvenční zeleniny a ovoce podporujeme chemické ošetřování potravin a drastické znehodnocování půdy a vody. Že s každým nákupem levného textilu svými penězi podporujeme ty, kteří vykořisťují dělníky v rozvojových zemích. Kyticí z většiny květinářství se podílíme na znečišťování životního prostředí a nedobrých pracovních podmínkách tamních dělníků.

Zdá se mi, že máme pocit, že tohle všechno má za nás řešit někdo jiný (politici, vlády, mezinárodní organizace…), my přeci nemáme v rukou dostatečnou moc! Jenže to nejsou politici ani šéfové mezinárodních firem, kdo se má chovat zodpovědně. Jsme to v první řadě my všichni. Naše obyčejná, každodenní rozhodnutí.

Co děláme běžně a jak se obvykle chováme bezprostředně utváří naši budoucnost.

Já si díky tomuto uvědomění beru zpátky další část moci nad svým životem a zodpovědnosti za chod světa. Je skvělé, že mám moc každý den podporovat to, co se mi líbí a konstantně (a relativně bezpracně a hlavně neinvazivně) se vymezovat proti tomu, co ve světě vidět nechci. Jednoduše přestanu dávat své peníze (a tím i podporu a energii) těm, jejichž aktivity se mi nelíbí! Nehledě na to, jak moc zajímavý produkt mají.

Musím říct, že se ty peníze také utrácejí s úplně jinou energií – jako bych je používala dvakrát. Za jednu částku si nakoupím třeba bioprodukty a zároveň tak vyjádřím podporu těm, kterým stejně jako mě není lhostejná ekologie a budoucnost krajiny a potažmo lidstva. Koupím si stůl od truhláře místo v IKEE a podpořím to, že lidé mají možnost dělat co je baví, mít ke své práci osobní vztah. Když mi přijde balíček s novými šaty, hřeje mě, že jsem svými penězi nepodpořila nelidské zacházení s dělníky v továrnách v Asii, ale sen jedné skvělé a talentované slečny.

Považuji za naprosto geniální, že pouhým vědomým utrácením peněz můžeme dělat svět lepším místem.

Jednodušeji to už snad ani nejde.

Ono totiž aktivně měnit svět k lepšímu neznamená jen práci pro neziskovky, pořádání veřejných sbírek, demonstrací a podepisování petic proti ničení deštných pralesů. Úplně stačí přestat finančně podporovat ty, kteří dělají něco, s čím hluboce nesouhlasíte. A stejně tak si můžete něco pořídit jen proto, že chcete někomu vyjádřit podporu nebo třeba poděkování za jeho snahu.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že „prachy hejbou světem“. No tak jo, tak jím teda pojďme pohnout tam, kde ho chceme mít! Tu moc – v tomto případě naše peníze – máme totiž každý vyloženě ve svých rukách a ve své peněžence.

♥ H.