Hodně maminek tvrdí, že třetí trimestr je ten nejhorší – těhotné ženy se prý cítí velmi neohrabaně a celkově se těhotenství má stávat dost nepohodlným, pro některé až obtěžujícím. Ve chvíli, kdy jsem napsala většinu tohoto článku mi do porodu zbývaly asi tři týdny a nemohu souhlasit, fyzicky jsem se cítila dobře, na to, že jsem neměla moc fyzičku jsem přeci jen zvyklá 🙂
Co jsem však vnímala velmi jasně jsou změny v psychice a ve vnímání, ale to mě doprovázelo celé těhotenství. Nemluvím však o žádných těhotenských výkyvech nálad, nýbrž jen o mnohem větším cítění sebe sama a vnímání změn, které se mi (nám) dějí a kterých bych si dřív možná ani nevšimla.
Za poslední měsíce svého těhotenství jsem rozpracovala několik nových projektů a ke konci se veškerá moje energie samovolně kumulovala k jejich dokončení a uzavření. Napsala jsem pomyslné tečky za mnohá souvětí, obrátila listy, odpoutala se, uzavřela kapitoly a někdy i celé knihy. Někde byla cítit téměř hmatatelná potřeba dokončení, někdy se to dělo zase samovolně a na pozadí. S dokončováním souvisí i vývoj miminka, které je asi čtyři týdny před termínem porodu už připravené a jen se čeká, až se mu bude chtít na svět.
Už nebude moci být v mém bříšku, kde má všechno, co potřebuje a kde je naprosto v bezpečí a je to můj první velký rodičovský úkol. Důvěra a její obměny se ve třetím trimestru objevují také ve vztahu k porodu a celému porodnímu procesu. Není to totiž nic, co by člověk dokázal opanovat svou vůlí – nehledě na to, jak moc si to naplánujete.
Porod je o odevzdání se, o komunikaci s dítětem, o napojení se na pradávnou moudrost zrození a – to nejvíce – právě o důvěře v sebe, ve vlastní tělo, v dítě samotné a v to, že se věci budou dít tak, jak mají.
Můžete si naplánovat dokonale přirozený porod doma (či u potoka :)) a vaše porodní asistentka bude zrovna mít poruchu na autě, manžel bude mimo signál a nakonec si zavoláte sanitku a porodíte klasicky v porodnici. Na druhou stranu si také můžete ze strachu z porodu nechat stanovit datum císařského řezu a naposledy před porodem pojedete ke tchýní do hor, ze kterých se už nestihnete včas vrátit a porodíte přirozeně, bez asistence doktorů, jen s manželem třeba zrovna u toho potoka.
Porod prostě nenaplánujete ani nenatrénujete, dopředu vlastně nevíte, do čeho jdete a proto jsem zjistila, že mojí velkou lekcí na konci těhotenství bylo se prostě jen uvolnit a důvěřovat. Sobě, dítěti i celému procesu.
Čím dál více než kdy jindy jsem neměla chuť do komunikace s ostatními lidmi a preferovala jsem trávit čas o samotě. Bylo pro mě náročné udržet pozornost na vnějších prožitcích, když automaticky sklouzává dovnitř a do hlubin vědomí. Přestala jsem chodit i na těhotenská cvičení a na jógu, nerada jsem se pohybovala tam, kde je hodně lidí. Trávila jsem čas doma, na zahradě, psaním, malováním obrazů pro dceru, hraním miminku na ukulele a zpíváním a povídáním si s ním. Ačkoliv jsem navenek nedělala tolik aktivit, mám pocit, jako by kolečka v mém podvědomí jela na plné obrátky a nechávala věci dosedat na své místo.
Poslední týdny před porodem se vše zklidňuje, zpomaluje, dokončuje a já se obracela do sebe, uvolňovala se a učila se důvěře a trpělivosti – tak vypadá třetí trimestr v mém prožívání.
Nejsem expertem na téma porodu ani těhotenství v jiném smyslu než v tom, že jsem si oboje prožila. Také na tématech objevujících se v tomto článku, jako je důvěra, dokončování, uvolnění a obracení se do sebe lze pracovat metodami, které používám a díky své zkušenosti je nyní dokážu propojit i s vaším těhotenstvím či porodem. Víte, kde mě najít.
♥
Hana Kortanová