7 duchovních lekcí, které mě naučily „swapy“

Možná si říkáte, že SWAP, neboli bezplatná výměna oblečení, je přeci něco, co je na hony vzdáleného od duchovního světa. Prostě přijdete, odložíte nepotřebné věci a vezmete si, co chcete. Materiální věci. Tak jaképak duchovní aspekty? 

Velké. Já zastávám názor, že to největší duchovno se skrývá právě v prožívání úplně obyčejných věcí naší každodenní reality. Nečeká na nás jen na vrcholcích nepálských hor a v osamělých jeskyních. 

Swapy jsem objevila díky své švagrové asi před dvěma lety a od té doby jsem jich pár zúčastnila i pár uspořádala a nedávno jsem si všimla pár změn a duchovních posunů, ke kterým mi právě swapy výrazně dopomohly.  

Nevlastnit něco je super

Pouštění věcí, které nepoužívám, mi jde stále lépe. Ze začátku jsem si troufla pustit jen duplikáty a věci, které jsem už neoblékla. Postupně jsem ale na swapy už odnesla tolik věcí, že se divím, že mi doma ještě něco zbylo (zbylo – a pořád toho je hodně! :D).

Zjistila jsem, že žádnou z věcí, kterou jsem kdy odnesla na swap, jsem už nikdy nepotřebovala a dokonce jsem si na ni ani nevzpomněla! Jediný rozdíl je v tom, že nepotřebné věci mi nezabírají prostor doma a zároveň dělají radost někomu jinému. 

Ve skromnosti je svoboda

Postupnými kroky docházím k uvědomění, že já toho opravdu nepotřebuji tolik. Je to nesmírně, ale nesmírně osvobozující pocit. A to musím veřejně přiznat, že já sama sebe (zatím) nepovažuji za nějak extra skromného člověka! 

Čím víc věcí mizí z naší domácnosti, tím víc si uvědomuji, že potřebuju ve skutečnosti opravdu málo. A když toho potřebuju málo, znamená to, že nemusím mít tolik prostředků na získávání věcí. Což mi dává svobodu, ať už v tom, že můžu mít práci, kde buď nebudu trávit tolik času a nebo práci, která mi dává smysl a kde opravdu přináším světu hodnotu a která není jen “továrnou na peníze”.

Můžu zažívat ve svém životě hojnost

I když jsem zrovna na mateřské, i když mi nechodí pravidelně na účet velká suma peněz. Hojnost nepřichází jen v podobě financí, ale zhmotňuje se taky ve věcech zdarma, které na swapech objevuji a které často mají hodnotu nevyčíslitelnou. Tričko, které bych už jinde neobjevila. Přívěsek s květem života, který přišel přesně ve chvíli, kdy jsem ten svůj původní někde založila.

Hojnost ve svém životě ale zažívám nejen proto, že na swapech získávám věci zdarma, ale hlavně tím, že díky volnému prostoru doma najednou vidím, kolik věcí mám a skutečně používám – a že mi to vlastně doopravdy stačí! A nejlepší na tom je, že tuhle skrytou hojnost máte doma vy všichni, kdo čtete tenhle článek. Za to dám ruku do ohně. Objeví se ale až ve chvíli, kdy se zbavíte přebytků, které vám rozptylují pozornost od vnímání hojnosti.

Pouštím věci a nechávám je jít

Znáte to, jak si dítě nehraje s určitou hračkou třeba půl roku, ale jakmile si ji chce sourozenec nebo kamarád půjčit, tak najednou vypukne hysterická scéna a hračka je naprosto nenahraditelná? Myslím, že mnoho z nás má podobný podvědomý vzorec. Však spousta lidí si například na poslední chvíli rozmyslí rozchod, když zjistí, že někdo jiný by měl o jejich partnera zájem.  

Je to nejdřív zvláštní pocit, když se na swapu někdo probírá vašimi (bývalými) věcmi a vybere si je. Třeba když jsem se na mém prvním swapu dívala, jak si jedna paní vzala snad všechny kousky, které jsem si dovezla z Nepálu, proběhlo mi hlavou, neměla jsem si je přeci jen nechat? Mám na ně vzpomínky a třeba bych se do nich ještě vešla… Nene, kdepak. 

Dnes už mě praxe vycvičila natolik, že jsem ráda, když vidím, jak “moje” věci nachází nový domov a s vděčností a klidem je propouštím. Cítím, že to má vliv i na nehmotné věci, na kterých přestávám lpět a když je už ve svém životě neprožívám dostatečně intenzivně a vidím je odcházet, nebráním jim tolik. 

Je v pořádku vzít si, co chci

Někomu může dělat problém chvíle, kdy ještě na swapu není tolik lidí a objevíte něco, co se vám hodně líbí. Být tím prvním, který si začne brát věci zdarma, to může být oříšek. Učím se dávat najevo zájem o to, co chci mít a potažmo i být a upřímně mi to přijde jako jeden z největších úkolů které jsem na swapech potkala. Dovolit si chtít. Dovolit si dát najevo zájem. 

Tohle se pořád ještě učím i na swapech – a to přesto, že tam jsou všechny věci k rozebrání a vědomě to skutečně vím. A to i proto, že jsem často tím, kdo všechny zbylé věci musí roztřídit, zabalit a odvozit na charitu 🙂 

Uvědomuji si vlastní chamtivost

Je to zadarmo, chápeš? Tak si to vem, to se může hodit! Do téhle pasti občas spadnou swapeři – začátečníci. A je to ošklivá, ošklivá past. Krade nám totiž ze swapů to nejkrásnější – ten volný a lehký pocit, když se smysluplně zbavíte věcí, které nepotřebujete a vezmete si skutečně jen to, co užijete.

Na druhou stranu do jisté míry ji na swapech asi prožije každý z nás. Nejsme na to zvyklí, že by nám někdo něco zadarmo dával a naše geny často křičí “ber, dokud dává!” “hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere!”. Jiným odstínem je potom pocit jisté soutěživosti, co když zrovna támhle bude něco hezkého a někdo mě předběhne. 

Swap je úžasná příležitost podívat se do tváře tomuhle chamtivému zvířátku v nás a zvědomit si ho a třeba i trošku uklidnit. Na druhou stranu bych tu ale ráda řekla, abychom to zase nepřeháněli, pokud nad nějakou věcí skutečně váháte, vždycky ji můžete přinést na příští swap 🙂 

Co dáš, to se ti vrátí

Co dáme, co pustíme, to vytvoří volný prostor pro to, co chceme a potřebujeme.

Čím víc věcí v lásce, pokoře a s vděkem odevzdáme, tím víc dostaneme. Ne nutně na tom samém swapu  a ne nutně ani na swapu jako takovém. Ale v životě se to projeví. 

Čím snadněji budeme pouštět, co už nepotřebujeme, tím snáze a snad i dříve k nám bude přicházet, co potřebujeme a chceme. 

Swap nás může naučit, že život nemá být boj o zdroje, ale právě jejich laskavé sdílení s ostatními, naše skromnost spojená s prožitkem hojnosti a pouštění strachů co-by-kdyby mohou být tou pravou cestou ke šťastnému a naplněnému životu.

♥ H.