Čarovně jednoduchá BEZOVKA

Jako téměř každý rok, i letos jsem se vrhla na výrobu domácí bezové šťávy. Vlastně kromě minulého roku, kdy mi  touhle dobou vrcholily přípravy na svatbu a zároveň postupně začínaly těhotenské nevolnosti, ji dělám pravidelně.

Loni jsme ale žádnou bezovku neměli a celý rok jsme si šťávy kupovali. V rámci jednoduchého, ekologického a vědomého života jsem se snažila kupovat alespoň ty ve skle a nebo v bio kvalitě, což ale většinou nejde ruku v ruce a zadruhé ty ceny jsou pak astronomické.

Sice by šlo šťávy nekupovat vůbec, ale to bychom pak mohli od jednoduchosti sklouznout k askezi a ta není pro každého, kdežto jednoduchost a minimalismus může být.

Přitom ta nejlepší šťáva jde vyrobit naprosto jednoduše, levně a bez chemie. Užívám si celý proces, od trhání květů, přes máčení až k samotnému vaření. Je to pro mě už takový rituál přerodu jara do léta. Což je dobře, protože letos mám v plánu jí udělat přes 50 litrů. Můj manžel ji totiž zbožňuje, skoro stejně tak, jako mně. 😀

Na internetu existuje nepřeberné množství receptů, já se s vámi podělím o ten nejlepší – o recept mojí babičky. Dost možná máte podobný také v rukávu, a to pak neleňte, ty rukávy si vyhrňte a šup na bez! Od babičky chutná nejlépe. A vždy od té vlastní.

Pokud však toto rodinné stříbro nevlastníte, podělím se s Vámi o to naše.

Na výrobu cca 5ti litrů bezové šťávy potřebujeme:

• Bezové květy v množství „co se vejde do hrnce“
• 3 litry převařené a vychladlé vody
• 3 kg cukru
• 70 g kyseliny citronové
• Šťávu z jednoho citronu

• 8 x 700ml „okurková“ zavařovací sklenice

Jak na to:

Ještě před odchodem na bez si většinou převařím 3 litry vody a nechám ji vychladnout. Doporučuju si dát vařit cca 3,5 litrů vody, protože se část při převaření odpaří a další část zůstane na květech.

Potom vyrazím ven a snažím se najít keře, které nejsou u silnic ani u polí. Což většinou nejde. Často se smířím s tím, že keř je u polní cesty, kde jezdí minimálně aut a když už je vedle něj pole, tak alespoň trhám květy, které jdou „do cesty“ a ne směrem „do pole“. A nikdy u řepky.

Nejideálnější na sběr jsou skutečně plně otevřené květy plné pylu. Tohle období nás okolo Českého ráje ještě pár dní čeká, na jih od nás už pravděpodobně bude a zprávy z hor hlásí, že u nich ještě není otevřený ani kvítek.

Když trhám květy, nejdřív si o to keř aspoň v duchu poprosím. Květy sbírám co nejšetrněji a když z nějakého keře „nejdou“ utrhnout, jdu jinam. Taky nikdy neotrhám celý keř naráz, ale vždy jen tolik květů, aby to keři neublížilo a zůstalo i pro včelky a hmyz.

Bez je totiž posvátná bylina, které jsou mimo jiné přisuzovány magické vlastnosti. Však i ta nejmocnější hůlka v Harry Potterovi byla bezová.

Po příchodu z procházky natrhané květy bezu na chvíli vysypu na jakoukoliv čistou plochu, aby z nich mohli odejít různí broučci a mušky.

Květy dám do hrnce nebo čistého kyblíku a přileju převařenou a vychladlou vodu. Množství květů záleží na tom, kolik jich zrovna mám, někde se uvádí 25, někde 50 a u nás doma dáváme podle oka, ale hodně. Určitě více, než padesát, metodou „co se vejde ponořené“. Květy před tím neomývám, spláchl by se z nich pyl.

Namočené květy nechávám stát cca 24 hodin, můžete i 48, déle raději ne.

Poté květy vymačkám a vyhodím, v mém případě na kompost. Bezovou vodu přecedím do jiného hrnce a překontroluji si odměrkou, zda jí jsou stále 3 litry.   

K přecezené vodě, ve které se máčel bez, přisypu 3 kg cukru, 70 g kyseliny citronové a přidám šťávu z jednoho citronu, ideálně bez dužiny a semínek.

Umyju si sklenice, do kterých budu zavařovat, vyvařím si víčka. Po umytí sklenice naskládám do trouby a „upeču je“ cca na 120°C. Výborně je to sterilizuje a nic se nebude kazit.

Směs zahřívám těsně pod bod varu. Mezitím se sklenice pěkně „upečou“. Opatrně je (v rukavicích) vyndám na pracovní plochu a stejně opatrně do nich začnu horkou šťávu přelívat. Ideálně tak, aby nekapala po stěnách, mohla by pak snáz plesnivět. Já k plnění sklenic používám dávkovač soli do myčky nádobí a funguje skvěle.

Sklenici se šťávou zavíčkuju, otočím dnem vzhůru, aby se zatáhlo a takto nechám alespoň 5 minut. Klidně ale až do zchladnutí. Zavařené šťávy potom uchovávám ve sklepě, kde by vydržely určitě do dalšího roku, kdybychom je dřív nevypili.

Původní letošní metou bylo 7 várek zavařené šťávy, tedy něco přes 35 litrů. Rychlost, jakou u nás doma však mizí, mě donutila přehodnotit stav na „budu zavařovat dokud bude co, do čeho a dokud to se dvěma dětmi dám“. Letos začínám brzo, tak to snad stihnu.

A co vy, pustíte se taky do výroby bezovky? Znáte ji, děláte, máte rádi?

Děláte ji stejně, jinak, máte svoje vychytávky? Podělte se do komentářů a inspirujme se 🙂

♥ H.