Co když vám řeknu, že moje dcera už od prvních týdnů svého života nevyměšuje do plenek? Že si dovede říct, kdy potřebuje. Že ve svém věku několika týdnů dokáže svou potřebu vědomě pustit. Že chápe, v jaké situaci se potřeba koná. Jaká bude vaše reakce? Pravděpodobně mi většina z vás nebude věřit, budete si myslet, že si vymýšlím, protože děti tohle přeci neumí, proto nosí plenky do kterých pouští velkou i malou potřebu. A přesto to je pravda, kterou s dcerou každý den žijeme.

O bezplenkové komunikační metodě (BKM) jsem se dozvěděla někdy v těhotenství, ačkoliv už dříve v životě mi několikrát přišla na mysl otázka – jak se dříve řešilo vylučování dětí, když nebyly ještě plenky? A jak dnes konají svou potřebu malé děti v rozvojových zemích?

Odpovědí je právě bezplenková komunikační metoda.

Není to žádný moderní výstřelek poslední doby ani další z úchylek biomatek. Tuto metodu používají v současnosti miliony rodičů na celém světě (například právě tam, kde pleny nejsou běžně k dostání) a v běhu historie to je už x milionů a milionů…

Aby nedošlo k mýlce – v BKM nejde primárně o to, že děti pleny nenosí. Je to bohužel celkem nešťastný překlad názvu tohoto přístupu (elimination communication) do českého jazyka, který evokuje představu dítěte bez pleny, ze kterého jeho exkrementy během dne volně vypadávají a jeho matky, která za ním celý den lítá a vše uklízí. O tom bezplenkování není. Děti mohou a nemusí nosit pleny jako pojistku – a většina bezplenkových dětí plenku na sobě má.

Celé jádro metody spočívá v tom, že díky úzkému kontaktnímu vztahu s dítětem, ve kterém spolu dokážeme komunikovat i beze slov, dostane dítě možnost vykonat svou potřebu “mimo své hnízdo”.

Však komu by se líbilo vyměšovat do kalhot. Zkuste si obléct kalhoty, lehnout si a úspěšně a pohodlně jít na velkou. Nenašla jsem nikoho, kdo by to preferoval – a není důvod, proč by to mělo být u malých dětí jinak. Už neplatí argument, že to malé děti nedokážou, protože téměř všichni v rozvojových zemích a čím dál tím větší počet rodičů v moderním světě tuto metodu úspěšně praktikuje. Děti, a to včetně novorozenců, jsou obrovsky inteligentní stvoření, která dokáží chápat o mnoho více, než si myslíme.

Napadá vás otázka, proč by to měl někdo vůbec chtít dělat, když tu jsou plenky, ať už jednorázové či látkové?

Pár důvodů bych měla:

Nejdůležitějšími důvody pro mě jsou, že jako rodič dokážu uspokojit další potřebu svého dítěte, učím ho důvěře ve vlastní tělo a jeho signály, respektuji a podporuji jeho důstojnost, rozvíjím naši komunikaci a vzájemné porozumění, učím ho, že na jeho potřeby a signály svět reaguje a tím rozvíjím jeho důvěru v život jako takový. Ano, takové účinky má vědomé vyměšování. Další nespornou výhodou je minimalizace opruzenin a vyrážek, které vznikají právě z používání plenek. A když už mluvíme o zdraví a pohodlí dítěte, tak při bezplenkové metodě děti mnohem méně trpí na dětské koliky a tzv. “prdíky”.

BKM je také nejvíce ekologickou a ekonomickou variantou plenkování – jen pro srovnání, plenkování jednoho dítěte s jednorázovými pleny vás vyjde cca na 25 000 Kč a vyprodukujete tak asi tunu odpadu, který se bude rozkládat stovky let. Vážně – stovky let. Plenkování látkovými plenami vás vyjde na všechny děti (protože pleny použijete u všech, ať už budete mít jedno dítě nebo pět) na cca 10 – 15 000 Kč a ekologická náročnost je praní navíc, asi tak dvakrát, třikrát týdně.

Pokud byste ale dokázali praktikovat bezplenkovou komunikační metodu na 100%, budou se vaše finanční náklady a ekologická náročnost rovnat nule.

Nule!

Co se týče 100% úspěšnosti BKM – na to byste museli být metodě velmi oddaní, zejména v prvních měsících dítěte, kdy čurá i dvacetkrát (i více) denně. Jestli můj blog sledujete delší dobu, víte, že spojuji a kombinuji různé metody a vytvářím si sobě i svým klientům přístupy přímo na míru. Nejsem fanatická ani militantní – v ničem, co dělám. A přesně to uvádím do praxe i co se týče bezplenkování. S mou dcerou právě končíme šestinedělí a naši úspěšnost vám spíše než v procentech vyjádřím následovně: zaměřily jsme se na stolici – a ty chytáme téměř všechny. Plenky už máme z velké části jen počůrané a často chytneme i jen to čůrání.

Bezplenkování však není o 100% úspěšnosti a nemá se nikdy dítěti ani matce nutit, poměřovat se s jinými či upadat do beznaděje, že to nejde, když to nejde ze začátku. Nebo když to přestane fungovat dočasně v průběhu, protože i to se děje – většinou ve chvíli, kdy je dítě ve stresu, kdy dochází k velkým růstovým skokům či změnám v jeho okolí – nebo když prostě a jednoduše nemá náladu.

Já vnímám bezplenkování jako poskytnutí možnosti dítěti.

Nic víc, nic míň. Pokud chce, má možnost vylučovat jinam, než do svých kalhotek a pak ve svých exkrementech ležet.

Možná si teď myslíte, že to je příliš náročné. Není – v tom vás můžu uklidnit – když to hodně zkrátím, tak metoda spočívá v tom, že dítě svléknete a podržíte ho nad nádobkou (či umyvadlem nebo wc). Ve většině případů dítě navedete zvukem – například e-e či š-š-š a dítě reaguje. O tom jak se metoda prakticky dělá vám však více povím někdy příště, jinak by tento článek dosáhl enormních rozměrů 🙂

Vlastně… dejte mi vědět! Napište mi soukromě či do komentářů ke článku na FB, jestli chcete pokračování už příští týden. Je toho hodně, o čem chci psát a budu ráda za zpětnou vazbu, o čem chcete vy číst 🙂

TIP NA ZÁVĚR:

Jestli nechcete čekat na článek o praktických radách jak na to a chcete si získat více informací už dnes, existuje skvělá kniha s názvem Bez plenky od Ingrid Bauer, ze které jsem čerpala velkou část svých teoretických znalostí. Doporučuji!

♥

Hana Kortanová

PS: Všechny fotky jsou pouze ilustrační.

Chcete získat tři jednoduché techniky k dosažení hlubokého kontaktu se svým nitrem?

KE STAŽENÍ ZDARMA ZDE