Je moje téma vhodné pro koučování?

“To je přeci taková blbost, to moje téma, s tím nemá cenu vůbec někam chodit…”

“Na tohle přeci musím stačit sám.”

“Co mi na to asi kouč řekne, stejně se s tím nedá nic pořádně udělat.”

“Půjdu jednou a schválně, jestli to kouč vyřeší.“

Když přemýšlíte zda vyzkoušet nebo nevyzkoušet koučink, je dost pravděpodobné, že vám proběhne hlavou mnoho podobných myšlenek. A to je úplně normální. Přeci jen, je to něco nového, co jste ještě na vlastní kůži nepocítili a třeba o koučování zas tak mnoho věcí nevíte. Často lidé chodí ke koučovi s nereálným očekáváním (většinou, že problém sám od sebe magicky zmizí) či za ním naopak nezajdou ve chvíli, kdy by jim mohl ušetřit dny, týdny, někdy měsíce i roky “placatění se” na místě, protože svůj problém považují za příliš banální. Z mé zkušenosti můžu říct, že se někdy ze zdánlivých banalit vyklubou neskutečně výživná, hluboká a transformační témata, až člověk žasne.

Jak tedy zjistit, jestli je téma pro koučování vhodné?

 

1. K tématu přistupuji jako dospělý, zodpovědný člověk.

Ať už je téma jakékoliv, pokud k němu člověk dokáže přistoupit zodpovědně a dospěle, můžeme se pustit do procesu. Takhle jednoduché to vlastně je, vážně. A co tím vlastně myslím? Za zodpovědnost a dospělost se v koučování považuje situace, kdy je klient schopný a ochotný o situaci aktivně přemýšlet, snažit se nacházet řešení ve spolupráci s koučem a kdy reaguje na jeho otázky, zkrátka kdy není jen pasivní hromádkou neštěstí. Koučovaný se v tomto případě spoléhá sám na sebe a v koučovi vidí parťáka a průvodce, se kterým stejnou měrou sdílí zodpovědnost za celý proces koučování a za jeho výsledek.

 

​2. Chci řešit situaci v přítomnosti.

Důležitým bodem při rozhodování se o vhodnosti tématu je také orientace v čase. V koučování se řeší problém v přítomnosti, se zaměřením na budoucnost. Nechodíme primárně do minulosti řešit traumata z dětství, příliš nepitváme příběhy z minulosti typu “on řekl, já řekla”. Koučování není vhodné pro řešení hlubokých a příliš bolavých témat, které v člověku vyvolávají obrovský smutek.

Abych uvedla příklad – klientka, říkejme jí Hedvika, řeší svůj vztah s matkou a odchod ze školy. Její matka je na ni celý život velmi přísná a klade na ni velké nároky. Hedvika chce odejít z vysoké školy, protože jí to tam už nenaplňuje, ale má strach o tom říct rodičům, zejména matce. V tomto případě budeme hledat cíl, který Hedvika má. Pokud je cílem koučinku například říct matce o svém odchodu ze školy tak, aby se Hedvika cítila dobře, aby si dokázala vymezit a ustát své právo na své rozhodnutí, je vše v pořádku a koučovat můžeme.

Pokud však bude Hedvika po matce chtít primárně pochopení a lásku, protože těchto věcí se jich od matky moc nedostalo, pokud bude stále sklouzávat v koučinku do vět typu “když mi bylo čtrnáct tak matka udělala to a to a to jí nemůžu odpustit”, téma na koučování to není. V tom případě je vhodné vyhledat terapeuta, který s klientkou bude pracovat odlišným způsobem.

Jak je vidět na tomto příkladu, nezáleží často na tématu jako takovém a nedá se dopředu zobecňovat, které téma na koučování je, či není. Záleží na přístupu klienta i kouče a dobrý kouč odhadne v sezení možnosti a nastavení klienta, stejně jako své vlastní možnosti a schopnosti a v případě, že uzná za vhodné, může doporučit vhodnějšího kolegu – terapeuta.

3. Jsem připravený dělat změny, nebo jsem minimálně otevřený tomu se na změny začít připravovat.

Když budete dělat stále stejné věci, budete vést stále stejný život. Dost dobře nejde očekávat změnu ve vnější realitě, pokud člověk neudělá aktivní kroky, aby se změně přiblížil. Některé druhy koučinku nedávají takový důraz na reálné kroky a pracují spíše s jinými aspekty, nicméně koučink v mém pojetí si na tom přímo zakládá. Svým klientům dávám domácí úkoly, které posouvají věci kupředu. Vše se samozřejmě děje za souhlasu klienta a domácí úkoly jsou takové, které mu vyhovují a se kterými souhlasí. Co je zde ale třeba je jistá připravenost ke změně, i přes všechny možné strachy, které se vyskytnou a hlavně ochota pracovat a zkoušet nové věci a nové přístupy, když ty staré nefungují.

4. Nečekám, že mě kouč “zachrání”.

Možná to pro vás bude znít jako samozřejmost, ale není to tak. Stává se, že na koučink dorazí člověk s nastavením “tak a teď si se mnou tady dělejte, co chcete”, říkejme mu třeba Pepík. Pepík se moc nesnaží, protože má vlastně pocit, že by to za něj měl někdo vyřešit, když už si platí kouče. Má představu, že dorazí, sedne si do pohodlného křesla a po stručném popisu problému mu kouč začne dávat rady a on po hodině odejde kompletně vyměněný. Pepík taky většinou očekává, že celý proces bude hrozně příjemný a on nebude muset nic moc dělat, jen si “postěžuje” a pak bude při pití čaje pozorovat, jak se koučovi kouří z hlavy. Náš Pepík však bude nakonec zklamaný, protože o tomto koučink není.

Ideální klient na koučink má přicházet s následujícím nastavením: v mém životě se vyskytla situace, na kterou se potřebuji podívat podrobněji, protože ji chci změnit. Samotnému se mi to zatím nepodařilo a tak jsem si našel způsob, jak se ke změně přiblížit – jdu na koučink. Od kouče očekávám plnou pozornost, velkou snahu o porozumění mému problému, poskytnutí podpory a hlavně zpětné vazby. Čekám, že mi pomůže poukázat na věci, které nevidím či opomíjím. Cítím, že mám ze změny trošku strach a chci od kouče podporu při zkoušení měnit věci ve svém životě. Chci pomoci s motivací, protože vím, že některé věci mě brzdí, ale netuším proč. Nemám čas ani kapacitu se na všechno podívat sám a proto hledám parťáka, průvodce, který půjde po část cesty se mnou, bude mi fandit, podporovat mě, společně se mnou hledat řešení a pomáhat mi posouvat se kupředu.

Tak. A pokud přicházíte na koučink s takovýmto nastavením, máte z velké části vyhráno.

5. Jsem ochotný být otevřený a upřímný

Ve chvíli, kdy vstupujete do procesu koučování, mezi vámi a koučem se vytváří určitý vztah, který má svá pravidla. Pro kouče to znamená mimo jiné absolutní diskrétnost a zachování mlčenlivosti o všem, co bylo řečeno mezi čtyřma očima. Tím se vytváří prostor důvěry, kdy klient může a měl by projevit otevřenost a upřímnost co se týče jeho tématu. V tomto ohledu platí jednoduchá rovnice – čím větší otevřenost a upřímnost, tím je pravděpodobnější změna k lepšímu. Důvod je jednoduchý – nedá se pracovat na nevyřčeném, či špatně pochopeném. Nicméně tento poslední bod v sobě nese jistou dávku odvahy a důležité je také říci, že Řím nebyl postaven za den. Nezoufejte, pokud při prvním sezení nebudete mít chuť sdělit koučovi všechny aspekty, vždy postupujte podle toho, jak se cítíte. Jen mějte na paměti, že čím víc se otevřete, tím víc získáte.

Pokud si ani po přečtení tohoto článku nejste jisti, zda je vaše téma pro koučování vhodné, zeptejte se.

Hana Kortanová

Chcete získat tři jednoduché techniky k dosažení hlubokého kontaktu se svým nitrem?

KE STAŽENÍ ZDARMA ZDE

Jsem průvodkyně v osobním rozvoji, která propojuje minimalismus a spiritualitu. Vedu lidi do kontaktu s jejich spirituální částí, s jejich nitrem a podstatou. Ukazuji cesty, jak vědomě uchopit svůj život a s pomocí minimalismu si vytvořit prostor a čas na vše podstatné. Moji cestu k minimalismu a spiritualitě objevíte TADY Máte pět minut? Pojďte se ponořit do tady a teď v unikátní meditaci ZDARMA s názvem "Já jsem tady a teď. Láká vás ponořit se hlouběji do své duše? Podívejte se na meditační balíček "3 MEDITACE PRO VĚDOMÝ DEN"
Komentáře