Mateřství je náročné. Jako že fakt jo. Všechny ty řeči o tom, jak se nevyspíte, nenajíte v klidu, že celý váš život bude na pár let dítě, tak to je z velké části pravda. Stejně tak ale platí i další klasická klišé, jako že to je to nejkrásnější, co vás může potkat. Že když večer před spaním pozorujete toho vašeho spícího broučka, nemůžete si vzpomenout, čím a proč jste vlastně žili předtím, než se vám narodil.
Jenže matky nejsou stroje a přesto jsou často v nepřetržitém zápřahu. Já už jsem se například téměř osm měsíců nevyspala déle jak dvě, tři hodiny v kuse a je mi jasné, že ještě několik let tenhle stav bude trvat. Možná hodně let.
Přemýšlela jsem, co mi ulehčuje mateřství a péči o dítě a ráda se s vámi podělím o výsledky mého zkoumání. To, co pomáhá mě, asi nebude pro všechny. Dopředu říkám, že jsme doma kontaktní a nevýchovní rodiče, což například znamená, že jsme naši dceru nikdy nenechali plakat mimo náruč, nebudeme používat fyzické ani emoční tresty, příkazy a zákazy z pozice síly a nadřazenosti.
Naopak budujeme partnerský vztah, ve kterém je respektováno dítě i rodič, kde probíhá vzájemná komunikace a celé naše bytí je protknuto láskou.
Jenže je to náročné. Na druhou stranu jsem ale zjistila, že spousta věcí, které dětem usnadňují nastavit si svůj svět tak, aby žily doopravdy šťastně, usnadňují rodičům jejich “rodičování”.
Jaké to podle mě jsou?
Nošení vážně není jen pro indiánské babičky. Neumím si svůj život bez šátku (případně nosítka) představit. Přirozenost dítěte je, že chce být se svými rodiči v častém tělesném kontaktu. Však to je jasné jak facka už jen evolučně – dítě, co je u rodičů, přežije. To, které je dál, nemá takovou ochranu a možnost rychlé reakce rodiče při napadení predátorem. Dítě tedy z kontaktu s rodičem získává svůj pocit bezpečí, který ho bude provázet celý život a zásadním způsobem ovlivní jeho vnímání světa.
Co získává nošením rodič? Za mě čas, svobodu a nádherné pouto s dítětem. Bez šátku bych často neuvařila, pokud bych nechtěla nechat dítě plakat nebo vztekat se samotné v postýlce. Což nikdy neudělám, přes to u nás vlak prostě nejede. Taky bych asi neuklidila, nepověsila prádlo, neumyla nádobí.
Navíc, tím, že mám dceru v šátku, od nejútlejšího věku pozoruje, co všechno dělám v domácnosti. Vidí to, zajímá jí to a je to pro ní přirozené. A já si od toho slibuju, že jak bude růst, bude jednodušší ji do domácích prací zapojit 🙂
Nošení má tolik výhod, že bych se tu upsala. Například se vám výrazně krátí čas “uspávání”. Já mám, minimálně přes den, prostě miminko v době jeho usínání v šátku, chodím, občas něco uklízím, houpu a zpívám a miminko usne. Spí klidně a když už se vzbudí, je u maminky, takže se jen zavrtí a spí dál.
Díky nošení vám i odpadne starost, že musíte být v určitý čas doma (nebo musíte mít kočárek), aby se dítě v klidu vyspalo. Když chce dcerka spinkat, navážu ji do šátku, ona je ve svém známém “spinkacím” prostředí a spí mi tak kdekoliv. Na návštěvě, na výletě, prostě kdekoliv.
Když pominu všechny ty benefity pro dítě, kterých je opravdu neuvěřitelné množství a podívám se na to čistě z pohledu rodiče – kojení je prostě pohodlné. Kdykoliv a kdekoliv máte po ruce to nejlepší jídlo pro vaše dítě, v ideální teplotě a v tom nejvhodnějším složení, přímo na míru. Navíc zadarmo. Nemusíte nic vymývat, vyvářet, odměřovat, chystat, protřepávat a zkoušet teplotu. Stačí jen vyhrnout tričko.
A chcete ještě jeden důvod? Můžete jíst jak kyselina a nepřiberete. Nemám doma váhu, ale podezřívám se, že jsem už na nižší váze než před otěhotněním 🙂
Často se ale stává, že kojení ze začátku novopečeným maminkám nejde a bolí je to. Jestli je podle mě někdy vhodné napnout všechny síly a vážně zamakat, tak je to v tuhle chvíli. Kojit jde z každých prsou, ale někdy je prostě potřeba víc pomoci a podpory. Nevzdávejte to! Sama jsem si tím prošla, na začátku jsem při kojení brečela bolestí, odbourávala kojící kloboučky a moje úžasná porodní asistentka, laktační poradkyně a kamarádka v jednom za mnou jezdila téměř denně. Společně jsme to ale zvládly. Kojení je něco tak úchvatného, že o něj stojí bojovat a vyzkoušet všechno, co jen jde.
Naše dcera s námi spí v podstatě od prvních dnů v posteli. Máme pocit, že tam prostě patří a nedokážeme si ani jeden představit, že by byla kdekoliv jinde. Zase to je podle mě evolučně dané, ze stejného důvodu jako nošení – dítě, které je v blízkosti rodičů přežije – zimu, napadení atp. To, že chce spát s rodiči má prostě v genech.
Díky společnému spaní je naše usínání i probouzení každý den naprosto nádherné, ale hlavně taky praktické – nemusím v noci k miminku vstávat. Kdybych musela při každém probuzení a kojení vstát z postele, jít k postýlce, kojit v sedě nebo ohřívat mléko, uspávat, pokládat do postýlky a doufat, že se nevzbudí, asi by mě to hodně vyčerpávalo. Takhle v polospánku vyhrnu pyžamo, počkám, až se miminko napije a pustí, dát mu pusu na čelíčko a spím.
Častá obava je, aby rodiče dítě ve spánku nezalehli – to se prostě nestane, akorát nemůžete chodit do postele pod vlivem alkoholu nebo léků.
Tady bych ještě ráda dodala, že společné spaní znamená – já, můj muž a naše dcera. Ne jen já a dítě. Odchod partnera na gauč z manželské (rodinné) postele je cesta do záhuby a nemělo by k němu docházet na dobu delší, než nezbytně nutnou a pokud to nejde jinak, je třeba velmi vyvažovat a dopřávat partnerskému vztahu dostatek pozornosti.
Možná jste už četli můj článek z léta, ve kterém popisuji, že moje dcera do plenek pouze čůrá. Bylo ji jen pár týdnů, když jsme začali s bezplenkovkou, kterou považuju za nesmírný pomocník v rodičovství. Nehledě na to, jak moc svoje dítě milujete, žádný rodič nezbožňuje několikrát denně přebalovat pokakané miminko, jelikož to může být záležitost značně nevoňavá. Mnohem pohodlnější pro rodiče a hlavně i pro miminko, je dopřát mu možnost vyprázdnit se mimo plenku (do mističky, nad umyvadlo…).
Je až zarážející, jak moc to funguje a jak jsou děti inteligentní. V medicíně převládá názor, že děti nedokáží cca do dvou let vědomě ovládat své svěrače a bezplenkovka je nesmysl, jsou to prý jen šťastné náhody. V tom případě tedy máme už osm měsíců několikrát denně obrovskou kliku a naprosto zanedbatelný počet pokakaných plen. Plus – když to spojíte s dlouhodobým plným kojením, po kterém stolice miminka stejně nezapáchá, jeden z největších strašáků rodičovství u bezdětných lidí pomine 🙂
Rodičovství je velkým testem sebelásky. Často se přistihnu, že docela zanedbávám sama sebe a jsem natolik zaměřená na potřeby dítěte, že si těch svých pomalu ani nevšimnu. U mě to není dlouhodobě dobré ani udržitelné – vypozorovala jsem, že když se k sobě nechovám ohleduplně a láskyplně, mnohem snáz mi rupnou nervy a jsem podrážděná, na muže nebo na dítě. Což negativně ovlivňuje celou domácí pohodu, ale hlavně dceru a její vnímání svých jistot v životě. Dítě prostě potřebuje spokojenou mámu.
Učím se tedy říkat si o pomoc a vědomě se také zaměřovat sama na sebe, dávat si čas, lásku a pozornost. Čím jsem spokojenější já, tím je spokojenější a klidnější i moje dcera, vlastně i partner a celá naše rodina.
Jednou jsem někde četla, že pokud vám tohle nejde, uvědomte si, že pro své dítě jste jako rodič ten nejdůležitější člověk na světě, zvlášť, pokud máte malé miminko a jste máma. Vy svoje dítě milujete nadevše a chcete, aby bylo šťastné. Pro dítě jste nejdůležitější vy a ono potřebuje, abyste byli v pohodě a spokojení, jinak to z vás cítí a ovlivňuje to celý jeho svět a vnímání. Logicky tedy – když si dopřáváte čas na sebe, staráte se o svoje dítě a jeho blaho.
Dalším elementem pro nás, kteří mají tendence na sebe zapomínat je uvědomění, co chcete své dítě naučit. Já bych byla nerada, kdybych dceři předala vzorec, že se musí starat o všechny ostatní a sama je až někde na konci, až teprve bude vše hotové. Když si pomyslím, že by to takhle v životě měla, bylo by mi z toho hodně smutno. A děti se učí příkladem. Snažím se jí tedy být tím vzorem, co si umí říct o pomoc, když potřebuju, požádat o hlídání, když si chci jít zameditovat/pracovat s lidmi/napsat článek, nebo si jen dát pohodu a nohy nahoru. Aspoň na půl hodinky.
Mě osobně tedy mateřství neskutečně ulehčuje nošení, kojení, společné spaní, bezplenkování a praktikování sebelásky. Kromě toho bych mohla zmínit ještě látkové plenky, protože nemusím neustále kupovat papírové a myslet na to, abych jich měla dostatek, chovám se ekologicky a navíc mě to přebalování prostě s látkovkama děsně baví.
Mám vlastně ještě jednu věc, kterou bych s vámi chtěla sdílet. Vnímám, že maminky na mateřské jsou často nedoceněné, sociálně izolované a jejich sebevědomí klesá. Mají často samy sebe na posledním místě a často se dítěti až obětují, což nakonec není dobré pro nikoho. Proto jsem se rozhodla ke dvěma krokům:
Všechny maminky na mateřské dovolené mají u mě trvalou a stálou slevu 50% na všechny mé produkty včetně individuálních koučovacích setkání, ve kterých se zaměřujeme na osobní růst a duchovní rozvoj. Ve všech prodejních formulářích můžete zadat slevový kód: maminka a sleva se vám automaticky odečte.
Jenže ani to občas nestačí, dobře znám finanční stránku rodičovství. A proto jsem se rozhodla ještě k jedné věci: každý měsíc věnuji jedné mamince na rodičovské dovolené tři hodiny procesu osobního rozvoje ZDARMA. Jako že úplně. Takže pokud jste maminka na mateřské (rodičovské) a čtete tyhle řádky, tak se prostě podívejte SEM, kde naleznete všechny možné informace o tom, jak pracuji s lidmi a když vás to zaujme, tak mi napište a domluvíme si první termín.
Není v tom žádný háček. Nic po vás nechci, je to můj dárek pro vás. Dárek od jedné maminky další mamince.
Takže se nestyďte a prostě napište 🙂 Můžeme se zaměřit na jakékoliv téma, které vás trápí, kde se necítíte dostatečně naplněná a štastná, kde vám něco drhne. Domluvíme se individuálně 🙂 Je možné se setkat v mojí pracovně v Samšině u Jičína v Českém ráji, ale s většinou klientů pracuji přes skype či podobné programy pomocí videohovoru a funguje to perfektně.
Budu se na vás těšit 🙂
A jak to máte vy? Napište mi do komentářů, co ulehčuje mateřství vám? Nosíte, kojíte, praktikujete sebelásku? 🙂 Jaké jsou vaše tipy?
♥ H.