Těhotenství je další nádherná životní cesta, která mě potkala a která se nedá srovnat s žádnou jinou. Těhotenství a počátek rodičovství mě už stihly ukázat mnoho poznání a změnit mi život, transformovat ho z jednoho úžasného dobrodružství do dalšího. Chci s vámi sdílet své prožitky a uvědomění a poznání, které z nich pro mně pramení. Třeba vás něco z nich inspiruje nebo uklidní, popřípadě vás mohu částí vaší cesty provést. A vezmeme to od začátku – od prvního trimestru.

Určitá část matek prožije první trimestr těhotenství z části v nevědomosti o tom, že čekají dítě. Já musím říct, že k nim nepatřím. Když se dívám zpětně na začátek těhotenství, vím, že o naší holčičce jsem instinktivně věděla od prvního dne – vlastně i o tom, že to bude holčička. Následující den jsem šla na koncert Die Antwoord a sama pro sebe se pod vousy pochichtávala tomu, že dceruška zdědí zajímavý hudební vkus po mamince, když se rozhodla, že stihne právě tohle šílené duo. Na druhou stranu ten samý týden jsem absolvovala ještě koncert nádherné spirituální hudby Medicine for the People od Nahko Bear, takže možná spěchala až tam. Tím utěšuju jejího tatínka.

Na otázku jak jsem věděla, že jsem těhotná i bez testů je jediná odpověď: intuicí a pocitem (pro ty z vás kdo by rád začal víc cítit sám sebe a svou intuici jsem napsala tento článek). Byl to velmi zvláštní pocit a nebyla to skálopevná jistota – přeci jen to byl pocit úplně nový. Instinktivně jsem ale věděla, že už si na koncertě nedám pivo a když jsem měla pocit, že hluk přesahuje únosnou míru, položila jsem si alespoň na bříško ruku.

Ačkoliv jsem věděla, že jsem těhotná, jedna z nejhorších věcí na prvním trimestru je, že o tom nikomu nechcete moc vykládat – a jako na potvoru se vás zrovna všichni ptají. Jsem poučená a nikdy se nebudu nikoho ptát, jestli čeká či nečeká miminko. Kdyby chtěli, řekli by vám to a takhle musí minimálně mlžit, ne-li přímo lhát, což je mnoha lidem nepříjemné – třeba mě. Jenže když chcete, aby o vašem těhotenství věděla dřív vaše nejbližší rodina než spolupracovníci, je to téměř nutnost.

Pak tu samozřejmě existuje druhá nejhorší věc na prvním trimestru – a tou jsou ranní nevolnosti. Určitě jste už slyšeli o tom, že se vyloženě neomezují jen na ráno a někdy trvají celý den. Mě trvaly téměř čtyři měsíce – začaly v září a skončily kolem Vánoc. Obecně jsem vypozorovala, že většinou ženy mívají velké nevolnosti, když čekají děvčátka.

Pokud se ale zaměříme na psychickou stránku věci, první trimestr je období velmi zvláštních změn. Pro mě se jednalo zejména o změnu hodnot – dítě a jeho zdravý vývoj je absolutní priorita. Což zní rozumně a přirozeně. Jenže ne všichni tento posun zvládnou a může se vám stát, že ti, kteří po dlouhá léta seděli na vrcholu té pomyslné hodnotové pyramidy nedokáží pochopit, že je najednou něco důležitějšího, než oni. Že vaše psychická pohoda a snaha o odstranění stresu znamená zdravé dítě a proto si ji musíte za každou cenu bránit.

Rodičovství, dítě a vaše vědomí odpovědnosti za ně s sebou nese zvláštní jev – je pro vás najednou fyzicky nemožné chovat se tak, jako by dítě prioritou nebylo. Nemůžete povolit a riskovat tak zdravý vývoj svého miminka. Prostě to nejde, nepustí vás to, i kdyby to pro vás znamenalo změnu všech neochvějných jistot ve vašem životě. Pravděpodobně se jedná o přirozený obranný mechanismus vymyšlený samotnou evolucí.

Samozřejmě že k prvnímu trimestru patří i určitá nepříjemná emoční labilita, kterou bych ale nerada míchala se změnou hodnot – jedná se o dvě naprosto odlišné věci. To, že cítíte, že vývoj vašeho miminka je pro vás nejdůležitější věc na světě a jste rozhodnutí pro dítě udělat vše, je absolutně odlišný emoční stav od toho, kdy pláčete, protože jste rozlili mléko.

Dalším zajímavým bodem prvního trimestru je fakt, že dítě chtělo mít prostě ze začátku klid, což je poznatek, co mi potvrdily i ostatní maminky. Jsem zvyklá na svém osobním rozvoji pracovat, vzdělávat se, meditovat a obecně se rozvíjet – a najednou jsem prostě nemohla. Kromě velké únavy a toho, že mi bylo špatně, jsem cítila, že by nebyl dobrý nápad pokračovat v různých meditačních praxích, které jsem měla rozpracované. Musely prostě počkat.Ono také věci, na kterých takto pracuji, nejsou žádné slabé odvárky, ale pořádně silné výluhy. Instinktivně jsem cítila, že dítě potřebuje klid na svůj prvotní vývoj a já jsem – jak mě pojmenovala moje sestřenice – prostě jen obal na dítě.

A tak jsem mu dala veškerý prostor, čas a zázemí svého těla – jak jsem jen mohla – a to včetně klidu. Ačkoliv maminky někdy mluví o tom, jak se svým miminkem od začátku komunikují, tomu mému se do toho moc nechtělo a dle mého cítění mělo v prvním trimestru spíš flegmatický postoj (asi po tatínkovi :)).

První trimestr je velkou změnou a to jak pro vaše fyzické tělo, tak pro mysl a obecně vnímání. Dítě si vyvíjí ty nejdůležitější orgány a vaše tělo má najednou o jednu velkou práci navíc, na což může reagovat právě únavou, nechutenstvím či zvláštními změnami nálad. Většina těchto nepříjemných věcí se změní ve druhém trimestru, který bývá byl v porovnání s tím prvním nesrovnatelně příjemnější a o jehož specifikách vám povím něco příště.

♥

Hana Kortanová

Chcete získat tři jednoduché techniky k dosažení hlubokého kontaktu se svým nitrem?

KE STAŽENÍ ZDARMA ZDE