Asi teď trávíš většinu času doma s malým dítětem, či dětmi, viď. 

Dřív jsi chodila do Kapičky, ale poslední rok je tak zvláštní, že už často ani nevíš, jestli zrovna teď má Kapička otevřeno, nebo ne. A ona často otevřeno nemá, protože mít nesmí. 

Možná chybí setkávání v Kapičce nejen tvým dětem, ale i tobě.

Přeci jen jsme si tam vždycky popovídaly a trošku oddechly, když si naše dítka spolu hrála a dováděla. Sdílely jsme radosti i strasti mateřství, protože vždycky to není s dětmi jen sluníčkové.

Tohle setkávání s ostatními ženami, matkami, které jsou na tom podobně, bylo vlastně velmi očistné, že?

A teď nemůžeme.

Jsme všichni izolováni ve svých domovech a - přiznejme si - občas to je dost na budku.

Jenže co s tím, když nás okolnosti nutí zůstávat doma?

Je bezpečným místem plným sesterství, pospolitosti, vzájemné podpory, inspirace, kde neexistuje rivalita ani odsouzení.

Ženský kruh není seminář ani kurz. Není to nic, co se musíš učit. Stačí v něm jen BÝT. Být sama sebou, autentická a s otevřeným srdcem. 

Sejdeme se osobně a sedneme si do kruhu, na připravené polštáře kolem kruhového koberečku, kde jsou různě rozmístěné sošky, květiny, ovoce, čokoláda a další ozdoby. 

Žena, která Kruhem provází (v tomto případě já), všechny přivítá a Kruh "otevře". Může tak udělat v meditaci, či jen slovně. Pak nastává prostor pro sdílení.

Sdílet může každá přítomná žena, o čemkoliv chce. Většinou vypráví, co právě ve svém životě řeší, ať už je to něco, co má vyřešené a čím chce inspirovat ostatní, nebo to je téma, které právě řeší a je pro ni náročné.

My ostatní ženy v Kruhu nasloucháme. Dáváme plnou pozornost ženě, která mluví. Nepřerušujeme jí, neříkáme, co má dělat, nedáváme rady. Jenom tam jsme. Posloucháme její příběh a takzvaně "držíme prostor". Svou láskyplnou pozorností vytváříme takovou atmosféru, ve které se vyprávějící žena může uvolnit a velmi autenticky sdílet tak niterné prožitky, jak chce. 

Poté, co žena řekne vše, co chce, je možné na její příběh reagovat. Slova podpory, útěchy, sdílení, co to v nás ostatních vyvolává, jestli máme podobný příběh na toto téma. 

Když je téma uzavřené (určuje žena, která ho otevřela), může další žena otevřít nové sdílení. 

A takto probíhá ženský kruh.

Pro ženu, která vypráví, je velmi léčivé a transformační věci vyslovit nahlas a sdílet je. 

Pro ženy, které naslouchají, jsou tyto reálné příběhy ostatních žen studnicí inspirace a hluboké transformace.

V ženském kruhu se sdílí jinak, než běžně na kafi s kamarádkou. Jde o posvátné vyprávění svých životních příběhů, velkých i malých a o stejně posvátné naslouchání ostatním ženám. 

Můžeme mezi sebou sdílet i to, co běžně neříkáme. I to, co neříkáme nikdy nikomu. V ženském kruhu je bezpečí, sesterství a podpora. 

To, co se řekne v Kruhu, zůstává v Kruhu.